Díl druhý

Jak jsme poprvé vařili.

Lekce vaření jsou na Akademii to nejlepší. Sejde se parta lidí. Z hrnců se kouří, vedou se hovory o zásadních otázkách života a smrti, výchově a nevýchově dětí a partnerů. A pak se vtipkuje a jí, až se vám dělají boule za ušima... Můj první víkend praktického vaření je za mnou.

Teorie je sice zajímavá, ale nenajíte se z ní. Já jsem praktik. Jídlo jsem si užívala od malička. A tak se každá chvíle u stolu proměnila v hostinu plnou vůní, chutí, barev, kdy bylo třeba pečlivě prstíky prověřit konzistenci a strukturu každého pokrmu, než jsem ho se zaujetím strčila do pusy. Trpělivost rodičů měla své plody v době mého vysokoškolského studia, kdy jsem obětavě vyrážela s krosnou na farmářské trhy, abych z těch nejlepších surovin uvařila pro pětičlennou domácnost.


Zdravě a chutně. Ale jak?

Přestože fantazii se meze nekladou, můj úspěch byl střídavý. Když jsem objevila kuchařku Víme, co jíme od Lenky Žák, zajásala jsem. Poprvé jsem uvařila opravdu dobré jídlo z luštěnin a jídla bez masa začala mít chuť. 'Prejtová' pomazánka z ječmene zmátla i mého tatínka, zarytého odpůrce zdravé stravy. Kde ale shánět další recepty, jak vařit? Všude kam přijdu, jsem divná, protože jím s radostí brokolici s tempehem, namáčím luštěniny, snídám polívky a nakupuju podezřele moc zeleniny. Nesladím cukrem a nepiju kafe. "Aspoň, že to maso jíš!" slýchávám od okolí.

Konečně mezi svými

Po takových peripetiích se octnu na kurzu vaření, kde drobná ale 'nesmrtelná' lektorka Míša Sedláčková energicky pobíhá po kuchyni, rozděluje úkoly, kontroluje jejich plnění a jakoby mimoděk vypráví, jak do svých dětí s úspěchem dostává jáhly, pohanku, cizrnu, brokolici, miso polévky, tofu a tempeh... A já nestačím žasnout. Přestože nejsem fanda knedlíků, ty její jáhlové plněné tofu chutnají skvěle. Lepší polévku než její zeleninový vývar s miso pastou jsem nejedla. A dýňové muffiny bez mléka, cukru a vajec jsou prostě božské!

Jídlo nás sytí a sbližuje

Otáčím špenátové palačinky a zjišťuju, že nejsem jediná 'divná', co řeší, odkud přišlo to, co má na talíři, a jestli jí to, čím plní dny, nejen uživí, ale i přináší radost. A tak se seznamuju s Janou, Alenou a Nikolou. Jana sekla s vrcholovým sportem, protože ve třiceti zjistila, že nemá cenu soutěžit. Nejdřív chtěla cestovat, ale pak si řekla, že štěstí na ni nečeká ve světě, a přihlásila se do Akademie. Alena umí krásně krájet mrkev, naučila se to na kurzech makrobiotiky, s nimiž skončila, protože ji začaly omezovat. Teď už ani ona neomezuje ostatní svými dobře míněnými ale nevyžádanými radami. Ví, že nikoho nezmění, pokud on sám nebude chtít. Nikola pracuje ve finančnictví, ale jednou chce mít bio školku. Moje nové známé mají jedno společné: chtějí od života něco víc než jen hmotné zajištění, kariérní úspěch nebo ničím nerušenou pohodu.

Kuchyňské vychytávky

Vedle nových známých s inspirativními příběhy, kteří si lecčíms prošli, ale na svět se nepřestali dívat s úsměvem, se seznamuji s praktickými tipy a kuchyňskými vychytávkami, o kterých se mi ani nezdálo. Tak třeba luštěniny se vaří s řasou kombu, aby nenadýmaly a byly víc nabité živinami. Lepší chuťovku než uvařenou cizrnu opraženou na pánvi se sójovou omáčkou, jsem nejedla. Můžete ji přidávat do polévek nebo zobat jen tak. Víte, že sojovka Shoyu se používá na vaření, kdežto bezlepková Tamari se hodí spíš do hotových jídel (třeba sushi)? A znáte ten trik jak vyrobit košíčky na muffiny s pomocí pečicího papíru a skleničky? Miso pasty už se nebojím, vím, že tentokrát se polívka povede...

Týden na to...

...vařím polívku z hlívy ústřičné a odvážně angažuju miso pastu, kterou jsem koupila po úvodní přednášce Rogera Greena. Osmažím cibulku na oliváči, přidám houbu hlívu pokrájenou na nudličky (jako dršťky), osolím, okmínuju, přidám sladkou papriku, smažím. Zapráším majoránkou. Přileju vroucí vodu, vhodím brambory nakrájené na kostičky, prolisovaný česnek a vařím cca 10 minut. Dokud nejsou brambory měkké. Na talíři vmíchám do polévky lžičku miso pasty. Huráááá! Chutná skvěle! Příště zkusím přepustit máslo. V lednici už na mě čekají čtyři kostky...

Autorka: Veronika Veselá, absolventka Akademie léčivé výživy