Díl třetí

Potravou těla i ducha živ je člověk.

Na přednášku doktorky Míši Šimkové jsem se těšila od chvíle, co jsem si o ní poprvé přečetla ve studijním plánu. Spoléhala jsem, že si pojmy tradiční čínské medicíny, které mi zatím v hlavě létají bez ladu a skladu, utřídím do přehledné mozaiky a ještě k nim přiberu pořádný ranec poznatků o výživě. 


Účinky čínských bylinek a akupunktury na sobě testuji už sedmý měsíc, a přestože dílčí úspěchy léčby zaznamenávám, upřímně jsem si od toho slibovala víc.Jak se to vyvíjí, ke všemu pátravým zrakem zkoumají všichni kolem. Můj neduh je totiž jako pěst na oko. Zahalovat se ale nehodlám. Beru to jako lekci sebepřijetí a zatím z ní prospívám.


Chci se uzdravit, ne se léčit

Tohle rozhodnutí jsem sama pro sebe učinila před rokem, kdy jsem sice o Akademii neměla ještě zdání, ale už tehdy jsem cítila, že jestli v téhle výzvě obstojím, tak mě to posílí. Nebylo to však vůbec snadné. Když si s mou diagnózou - těžká akné v obličeji - další lékařka v řadě věděla rady a uzemnila mě větou: "Zapomeňte na všechno, co jste dosud slyšela. Ve Vašem případě je už radikální léčba jediná možnost." Řekla jsem si prostě: "Není." Nemám ráda ultimáta a tak jsem i za cenu jizev invazivní léčbu, k nevoli blízkých, s díky odmítla. Ani specialistka mi totiž na všetečné otázky po skutečné příčině potíží nedokázala přesvědčivě odpovědět. Moje zarputilost mi tak konečně ukázala svou pozitivní stránku. Šla jsem s kůží na trh a to doslova.

Přísná učitelka Bezlepková Dieta

Na první návštěvě v ordinaci tradiční čínské medicíny jsem žasla, na jaké 'zvláštní' věci se mě to lékařka ptá. Řada jejích otázek se kupodivu týkala mého trávení, s nímž mám starosti snad od kolébky. Že by trefa do černého? Přimělo mě to změnit úhel pohledu a zaměřit svou pozornost nejen na to, co jím, ale také, že náš domácí boj o kus žvance mě odnaučil kousat, a proto hltám jak hladový vlk. Zorientovat jsem se však musela rychle. Přísnou učitelkou mi tou dobou byla hlavně bezlepková a bezmléčná dieta. Přestože znalosti mé doktorky obdivuji, stejně mi nevyhovuje, jak je na vysvětlování souvislostí skoupá. Na Míšinu přednášku jsem tak vyrazila s touhou po poznání, nažhaveným perem a plachtami místo uší.

Záhada sezamové chalvy

Nad řekou v ranní mlze poletovali racci a já si to štrádovala na Lávku. Raději jezdím s předstihem. V klidu si tak před začátkem s holkami stihnu popovídat, jak vaří podle nových receptů, co doma chutná a co zajímavého objevily. Tentokrát mě ale hlavně zajímalo, kde jsem udělala chybu, když se mi vrstvy vánoční sezamové chalvy vůbec nepropojily. Přitom to na kurzu Míše Sedláčkové šlo tak lehce od ruky. Na místo báječných semínkových karamelek jsem tak ve svém podání stvořila tuhou podrážku, kterou jsme sice sežvýkali, ale o pohledném cukroví se mluvit nedalo. Se spolužačkou Michaelou jsme postup rekonstruovaly a k mé radosti jsme přišly na jádro pudla. Neměla jsem se bát to hezky zatepla promíchat. A to už jsem si začínala věřit, že v improvizaci jsem mistr.

Tělo jako kotlík na ohni

Očekávání šumělo sálem a dalo se číst i ve tvářích. Laskavá atmosféra nás pohladila hned s prvními slovy Míši Šimkové a mě už tak říkajíc nepustila. Sama jsem byla překvapená, jak jsem zapomněla na čas. V mysli jako by se mi rozvinulo plátno, na kterém se symbol Jin a Jang postupně prolnul v pentagram prvků a jim příslušných orgánů. Díky bujné fantazii jsem pocítila i proměny ročních dob. Představovala si barevné plody a další potraviny připravované v rozličných úpravách. Do nich nás Míša zasvěcovala proto, abychom dokázali naplno využít nejen jejich výživových hodnot, ale především energetického působení. A co teprve, když jsem se dozvěděla, že potraviny mají svou povahu a tělo je jako kotlík na ohni, v němž to všechno kouzelně probublává? Jak vyprávění ožívalo, byla to pro mě strhující 'podívaná', ačkoliv linky bloku pokrývaly jen smyčky rukopisu.

Zimomřivá bledule

Nejvíc jsem si však užívala výklad o metabolických typech. Jak Míša zábavně popisovala charakteristiky konstitucí a nátur, dosazovala jsem si za ně v duchu konkrétní postavy. Sebe jsem poznala téměř bez váhání. Pomalá, zimomřivá bledule, co zná teplo na těle jen, když se vykulí ráno z postele. A díky Míše už i vím, jak na akné. Klíčem jsou vyživená spokojená játra, ledviny a slezina. Tak už se na tom pracuje.

Autorka: Veronika Kopecká, absolventka Akademie léčivé výživy