Březen za kamna vlezem

07.03.2017

Letošní zima se nám zdála dlouhá a tuhá, na mnoha místech ještě stále leží sníh a jaru jako by se k nám ani nechtělo. Podíváme-li se ale pozorně do kalendáře a přečteme si minulé zkušenosti z pranostik, zjistíme, že je vlastně všechno v pořádku. Vždyť je teprve březen a první jarní den jsme ještě neslavili, i když Slunce se na nás začalo usmívat už na toho příslovečného Matěje.

Je také pravda, že po první oblevě považují pranostiky každého sedláka, který by na svatého Řehoře (12. března) neoral, za líného, ovšem na jarní rovnodennost stojí Slunce přímo na rovníku a teprve se k nám na severní polokouli začne vracet. Není proto divu, že rada předků na březen zní: za kamna vlezem. Komu by se také chtělo pobývat v relativně dlouhém postním období venku víc, než je nutno.

PŮST NEBO DETOX?

Letos nám Popeleční středa zahajující křesťanské očekávání Velikonoc vyšla symbolicky na 
1. března. Březen by proto měl být zasvěcen pokání, půstu a úklidu. To jsou slova, která naším uším nezní nijak příjemně a ve svých představách je často spojujeme s trápením až utrpením, přinejlepším jsme ještě ochotni považovat podobné činnosti za otravné.

Možná i proto je dnes moderní provádět místo nich jarní očistu. Ta nás má zbavit zimních přebytků, slouží jako prevence jarní únavy a připravuje nás na toužebně očekávané léto. Takže si vzpomeneme, čeho jsme si v zimě dopřávali příliš (provedeme pokání), omezíme se v jídle a zařadíme některé potraviny, které bychom jinak nejedli (postíme se), a začneme cvičit, obvykle v přeplněném sále (místo abychom se zdravěji hýbali při úklidu bytu nebo zahrady).

Hlavní rozdíl mezi půstem a jarní očistou ovšem spočívá v důvodu, proč se do nich pouštíme. 

Obvykle věříme, že nám jarní očista vrátí zdraví, sílu, aktivitu, štíhlost, krásu a ideálně i mládí. Zatímco postní období pro naše předky znamenalo uskrovnění se, zklidnění, pohled dovnitř, zamyšlení se nad sebou i životem a přípravu na všechny radosti a starosti, zábavu i námahu, která je v dalším roce čekala.

Jedna z velkých učitelek minulosti, svatá Hildegarda, rozhodně nedoporučovala půst každému. Lidem, kteří podléhají neřestem pýchy, jsou nestálí a mají sklony k přehánění, podle ní půst spíše uškodí, jejich neduhy obvykle rozdmýchá a ego ještě posílí. Kdo se postí neúčelně, beze smyslu a určitého cíle, ten svému tělu škodí. (Že tímto cílem nebudou o číslo menší plavky, asi nemusíme zdůrazňovat.)

Ať již tomu budeme říkat půst nebo očista, naše strava na jaře jistě vyžaduje určité změny. I nadále si musíme dostatečně vyživovat krev a posilovat ledviny, teď k nim ale přidáme také plíce, které musí na jaře odolávat nestálému větrnému proudění způsobenému vší tou silou přírody, která chce ven a vzhůru. A nejvíc se musíme zaměřit na hlavní detoxikační orgán svého těla - játra.

UDĚLEJTE RADOST SVÝM JÁTRŮM

Játra a jaro k sobě prostě patří. Čínská medicína k játrům řadí zelenou barvu, která je natolik typickou barvou jara, že ji tradice přisoudila i svátku svatého Patrika (17. března), a tím pádem i Irsku, jehož je patronem. Věřím, že by zelená slušela i patronovi země České Josefovi, jehož svátek u nás s velkou oblibou a pompou slavíme o dva dny později (19. března). Inu postní vážné období je třeba trošku odlehčit a i v církevním pojetí je na Družebnou neděli (letos 26. března) mládeži dovoleno se sejít a u koláčů se trochu pobavit.

Játrům konec konců dělá veselí dobře a pozitivní přístup k věcem je jim vlastní - pokud nejsou přehřátá a přetížená. 

A aby k tomu nedošlo, ubereme nebo na chvíli vysadíme maso, přestaneme péct a smažit, zato jim dopřejeme jejich oblíbené chuti v podobě úžasného kysaného zelí a jiných kyselých ingrediencí. Přidáme také barvy zelené třeba formou naklíčených obilovin a luštěnin nebo jarních bylinek a mladých výhonků, které si budeme sypat úplně do všeho.

Dobrou zprávou je, že k nápojům vhodným pro játra patří mimo jiné i nepasterované pšeničné pivo, a důležité je zmínit se také o tom, že játra potřebují dostatek kvalitních tuků, nejlépe za studena lisovaných rostlinných olejů. Stejně jako dostatek pohybu, čerstvého vzduchu, rozumné otužování, ovšem i možnost komunikovat a uplatňovat svůj intelekt. Pak je na ně každá jarní únava krátká.

SLUNCE V ROVINĚ ROVNÍKU ZEMSKÉHO...

Postně-očistné období by mohla odlehčit také oslava jarní rovnodennosti, která nám letos vychází na 20. března. Svátky jara jsou prastaré a podle nemnoha dochovaných zpráv o jejich průběhu, symbolech a atributech, si je křesťanská církev přeznačkovala nejen dnem zvěstování Panny Marie (24. března), ale hlavně samotnými Velikonocemi, které často spadají také na konec března.

Staří Keltové spojovali jarní rovnodennost s počátkem polních prací, do domů si věšeli věnce upletené z proutků, ozdobené kraslicemi, žlutými květy a magickým znakem plození znázorňujícím rašící semínko - kruhem se dvěma růžky. Židé oslavovali plodnost a královnu nebes, Germáni bohyni jara a plození Ostaru a Slované Vesnu.

Zapalovaly se magické ohně ochranného charakteru a malovala se vejce, symboly nového života a znovuzrození. Vynášela se Smrt - zima, omytím ve studánkách nebo potoku se ošetřilo dobré zdraví a krása, proutky (někdy olšové, jindy vrbové) sloužily k zahánění nepřízně, zlých duchů a někdy se na ochranu zapichovaly do země. Jindy se jimi lidé vzájemně šlehali, ale to už známe i my.

KOMU SE NELENÍ, TOMU SE ZELENÍ

K oslavě jara patří neodmyslitelně jarní byliny a jejich výběr se místně liší. Rozhodně k nim však patří petrklíč, sasanka a různé plané "zeleniny". Ty nesmí chybět v žádném jarním jídle, což bývá někdy těžko zajistit, i když dnešní supermarkety nabízejí značný výběr. Jistě ovšem víte, že bylinky prodávané v obchodě pocházejí ze skleníků a nepočítá se s tím, že by vydržely déle, než čtrnáct dní.

Takže se k oslavě nového života rozhodně nehodí, my přece nechceme žít v umělohmotném květináči obaleni plastovou fólií a vydržet sotva čtrnáct dní. Nemáme-li možnost vyběhnout někam ven, kde je natolik čisto, abychom si nějaký ten plevel natrhali a po dostatečném omytí začali přidávat do svých jarních životabudičů, můžeme si třeba naklíčit obilí nebo vysít některou z rychleji rostoucích rostlinek sami.

Ideální se z tohoto hlediska jeví řeřicha, která se nám zazelená i na talířku naplněném vodou a vyplněném třeba vatou. Krásně nám svou zelenou barvou rozsvítí kuchyňský či jídelní stůl a navíc svou výrazně štiplavou vůní provoní byt

Pro její léčivé účinky si jí údajně cenili už staří Peršané a v některých pramenech se dokonce dočteme, že je to nejzdravější zelenina na světě.

Rozhodně obsahuje značné množství vitaminů C, E, řady B a beta-karotenu, některé minerální látky jako draslík, hořčík a vápník, další stopové prvky a dostatek antioxidantů. Posiluje tak nejen naši imunitu, ale zároveň slouží jako prevence degenerativních onemocnění. Prospívá trávení, ledvinám a močovým cestám, pomáhá nám zbavit se mikroorganismů způsobujících záněty.

Říká se, že čistí krev, rozpouští ledvinové i močové kaménky, pomáhá proti chudokrevnosti, pro své močopudné vlastnosti se vysloveně doporučuje do očistných kůr, dobrá je nicméně i na nachlazení a kašel. V Indii se údajně považuje za pánské afrodisiakum a užívá na zvýšení potence. Vynikající je po porodu, protože pomáhá stahovat dělohu a zvyšuje produkci mateřského mléka.

Játra ji mají ráda nejen pro zelenou barvu, ale i díky tomu, že zmírňuje křeče, zbavuje nadýmání a celkově tonizuje. Doporučenou dávkou je jedna polévková lžíce nati denně a doporučenou formou konzumace zasyrova. Lístečky řeřichy skvěle chutnají nasypané jen tak na chleba s máslem, v nejrůznějších pomazánkách, přidávají se do salátů a jako naťová zelenina do polévek.

Autor: Eva Leňová