Buďte k bylinám pozorní a začnou se dít zázraky!

17.08.2017

Rozhovor s Renátou Jahodovou, lektorkou českých bylin

Věří, že byliny jsou naší součástí. "Byliny jsou my. Když k nim budeme pozorní, můžeme se s nimi propojit a učit se od nich," říká Renáta Jahodová. O bylinách přednáší jinak: učí z nich dělat nejen čaje, masti a obklady, ale i to, jak s nimi navázat přátelství.

Bylinkářství je lidová moudrost sbíraná a zaznamenávaná po generace. Kromě receptur na zpracování bylin se studentům snažíte předat i cestu, jak se s bylinami propojit, být k nim pozorní a naslouchat jim.

Můj přístup je spíš alchymistický. Všichni alchymisté pracující s bylinami, museli vědět, jak se bylina chová v určitém prostředí, co na ni působí, kdy ji sbírat, aby měla tu největší sílu, aby vše, co do ní bylo vloženo, bylo ve správnou chvíli použito a přešlo z byliny do nás. Tohle je základ, který se snažím lidem v seminářích předávat. Ne to, že v bylině máte tolik a tolik stopových prvků a vitaminů.

Pro mě je důležité pochopení toho, že byliny jsou naší součástí. Ony jsou my. Každá bylina má určité charakteristické vlastnosti, jako jsou zakořenění, pevnost, jasnost, uvolnění... Není to jen o tom, že si uvaříme nějaký bylinný čaj. Díky nim se můžeme propojit s nějakou svou částí a učit se o sobě skrze bylinu.

Když do toho dáme uvolnění přes dech, tím pádem se umíme více propojit s rostlinou. Zpíváním manter mohu projevit úctu a pokoru k bylině a ona mi to zase vrací zpátky. Protože vše, co do ni vložím, dostanu od ní zpátky a navíc s těmi účinky, co bylina má.

Jak na takové ezotericko-alchymické pojetí reagují studenti?

S ezoterikou o jaké se mluví dnes nebo jak je v některých kruzích vnímána, to nemá nic společného. Když vezmete význam slova ezoterický...znamená vnitřní, uzavřený. Je to určitý souhrn vědomostí, které jsou osvětleny jen úzkému okruhu intelektuálně vyspělých jedinců. Pokud je tohle slovo chápáno v tomto správném smyslu, mohu říct, že ano, mé pojetí výkladu bylin je takové. Je hlubší, je propojenější a je přednášeno s velkým respektem a úctou k bylinám a jejich moudrosti. Ne všichni jsou na to zatím připraveni. Ale skrze prožitek, tím že si student jednotlivé techniky osahá a vyzkouší, mohou lépe pochopit tuto propojenost.

Jak probíhá výuka?

V příjemné atmosféře. ALV mi umožňuje učit studenty tak, abych se cítila komfortně a tudíž se tak cítí i mí studenti. Přednáším v kruhu a zapojuji studenty - jak otázkami, tak i určitou praktickou ukázkou, kterou si teoretickou výuku "okořeníme", oblažíme naše smysly, aby to nebylo jen o výměně slov, ale také jsme si "sáhli" na to, o čem mluvím. Snažím se hlavně, aby pro ně práce s bylinami byla jednoznačně uchopitelná pro domácí používání. Nejprve vysvětlím základ - stavbu byliny, živly a vliv měsíce, které na ni působí. Protože máme nespočetné množství bylin, vyberu ty nejběžnější, se kterými se setkáváme, ať už na zahrádce, či volně rostoucí v přírodě, a také ty, na které se pozapomnělo a ráda bych je zase více dostala do podvědomí lidí.

Jaké jsou možnosti domácího využití bylin?

Většinou lidi sahají po bylinách, pokud mají nějaký neduh.

Byliny mají obrovskou léčivou sílu, ale je potřeba vědět, jak ji použít. Máte-li nějaký neduh, obvykle nestačí jen popíjet bylinný nálev, ale spíše odvar, a také je dobré byliny užívat i ve formě mastí, obkladů, masáží, koupelových solí.

I ty se studenti učí vyrábět. Mým záměrem je, aby si studenti z mé přednášky odnesli to, že si mohou doma skoro ve všech běžných situacích pomoci sami, skrze byliny. I když udávám 16 nejběžnějších bylin, metody ke zpracování a použití bylin jsou stejné pro většinu bylin.

Používáte byliny v kuchyni?

Jistěže - koření. Použití bylin je všestranné, a to mě baví. Máte jednu bylinu, ale ona není jen léčivka.

Můžete dát příklad?

Tak třeba tymián je úžasná bylina na tišení hlenovitých kašlů. Je výborný proti infekčním chřipkových chorobám, velmi dobře působí na kvasinkové infekce - dělají se z něj gynekologické výplachy pro ženy. Kromě toho je tymián skvělý jako koření - dodává tělu více energie a ohně a tím pádem podporuje trávení. V kombinaci s dalšími bylinami - dobromyslí, saturejkou a yzopem - je úžasný do luštěninových a masitých jídel, které mohou být pro někoho hůře stravitelná.

Jaký je rozdíl mezi sušenými a čerstvými bylinami? Lze říct, že čerstvé jsou lepší než sušené - například mají více živin?

Je to jiná forma použití bylin. Byliny sušíme, abychom je měli na zimní období, na období temna. Sušené používáme ve větší koncentraci. Vemte si stejné množství cca 1 čajovou lžičku čerstvé a 1 čajovou lžičku sušené byliny. Sušená bude mít v této chvíli v sobě mnohem více esencí než čerstvá, takže je silnější. Pokud však čerstvé byliny ve velkém množství použijeme na výrobu éterických olejů, je jejich síla mnohem větší než u sušených. Takže než bavit se o tom, která je lepší, zůstanu u jiné formy použití. A to je naprosto skvělé, protože si můžeme vybrat. Pokud chci větší sílu, vyberu si éterický olej. Pokud chci čerstvost a přímou sílu byliny, vyberu si čerstvou, právě utrženou bylinu, pokud jsem v období temných měsíců, beru si to, z čeho jsem si udělala z čerstvých bylin zásoby.

Čerstvé byliny můžeme používat nejen do letních bylinných nápojů, ale hlavně je využijeme na výrobu olejů (čerstvou bylinu naložíme do oleje a necháme macerovat), dále výrobu mastí, obkladů z čerstvě nasekaných bylin smíchaných s moukou a vodou, tinktur, sirupů, likérů, afrodisiakálních vín (vhodných k brzké spotřebě), čerstvě usušené na výrobu čerstvého koření. Některé z nich používáme k jídlu, přes kopřivu, rukolu, petržel, květy proskurníku, mátu a až po meduňku.

Dejme tomu, že bych se ráda začala učit o bylinách víc. Jaké volit cesty?

Záleží na každém člověku, jak chce byliny používat. Jestli si sem tam jen chce uvařit bylinkový čaj, stačí mu herbář, nějaké recepty, občas si může zkusit sám namíchat svoji směs. Já vedle toho učím všímat si bylin, které nás obklopují.

Když dáváme pozornost rostlinné říši, přijde nám do života bylina, která nás může něco naučit. Něco nám dát. Každá bylina má svou určitou charakteristickou vlastnost. Ať se nacházíme v jakémkoli období života, vždy u nás jedna z vlastností převládá. Zde můžeme použít bylinu, která nás díky podobnosti může dát do rovnováhy.

Nemluvím zde jen o jejích účincích při jejím popíjení. Je třeba se podívat na celou bylinu, kde roste, čemu je vystavena, čemu odolává, které zvíře je po ní jak divé, a které se jí vyhýbá, jakou stavbu má, jak je barevná, jakou chuť má... Tohle vše je komplet, který nám dá souvislosti, na základě kterých pak můžeme byliny s přesností a jasností použít.

V přírodě to může být snadné, co ale když žiju ve městě?

I ve městě chodíme ven, máme parky, lesík... Stačí být vnímaví k rostlinné říši, ať už jsou to byliny, keře, stromy...

Jak mohu tímto způsobem s rostlinami pracovat dál?

Dám příklad - dejme tomu, že řeším vztahový problém k sobě jako ženě. Zamyslím se nad tím, která bylina by pro mě byla vhodná. Vylezu si na kopec na louku a všimnu si třezalky. Můžu si stoupnout nad třezalku a nechat ji skrze kořenovou čakru proudit do těla. V nádechu a výdechu - meditaci - se s ní propojím a poprosím ji, aby mi dala takovou informaci, abych ji pochopila, v mé řeči. Může se stát, že v té chvíli mě nic nenapadne. To nevadí, protože zadání tam je a odpověď může přijít později. Poděkuju, odejdu pryč. Pak mohu někoho potkat, kdo mi dá odpověď, po cestě zpátky mě něco napadne... Další dobré cvičení je vzít si s sebou na louku deník a psát si do něj, co mě napadá. Co si zapíšu, nemusím pochopit ihned, ale můžu se k zápisu vrátit. Když skrz tyto věci nahlížím sama do sebe, učím se sama o sobě. Když si pak zjistím, jaké vlastnosti má třezalka - s čím pomáhá, na co upozorňuje - umím si to dát do souvislosti se svým vlastním životem. Tím pádem pak vše zapadá.

Teď jste pojmenovala podstatu cesty, kterou učíte - brát byliny jako naše průvodce.

Pokud chci podpořit charakteristické vlastnosti v sobě, tím že budu bylinu popíjet, nebo si dělat koupele, mazat se olejem na určitém jednom místě, které souvisí s mým neduhem, nebo k ní budu jen čichat... začnou se dít zázraky.

Studovala jste zdravotní laborantku, teď kombinujete ve své soukromé terapeutické praxi různé masáže, byliny, aromaterapii, homeopatii a ajurvédu. Jak jste se k tomu všemu dostala?


To je víc jak 20 let hledání a studia. Jsem věčná hledačka souvislostí, nespokojím se se zjištěním, že je nějaká nemoc a na ni existuje jeden lék. Už na zdravotní škole mě zajímala alternativa - v 17 letech jsem byla na přednášce makrobiotiky, od ní jsem se odrazila k hledání dalších celostních přístupů. Díky studiu zdravotní laborantky vím, jak funguje tělo uvnitř, a můžu to propojit s tím, co dělám dnes. Po dvou letech práce v laboratoři jsem dálkově nastoupila na dvouletý kurz rehabilitační praxe, kde jsem dostala základy vodoléčby, elektroléčby, teploléčby, různých druhů masáží, jógové dýchání... Odešla jsem z laboratoře, začala jsem se samostudiem a navštěvovala jsem další semináře: aromaterapie - základní u Karla Hadka, bodové thajské a čínské masáže spouštěcích bodů, reflexologie, baňkové terapie, hluboké tkáňové kraniosakrální terapie, lymfatické drenáže, volného tance, ženské tantrické iniciace. U každého učitele, ke kterému jsem se dostala, byl přístup komplexní a byliny byly většinou nedílnou součástí studia. Největší boom učení v práci s tělem nastal přes Ira Cahala Flynna, který měl za učitele Inda. Po něm přišel Prashanti de Jager, který spolupracuje s Organic India - zabývající se léčbou civilizačních chorob skrz ajurvédu. S ním jsem se zúčastnila dhanurvédy - jógy lukostřelby. Dále dětská čakrální aromaterapie u Hanny Marie Tomáškové. Od září letošního roku jsem se rozhodla studovat byliny na Univerzitě třetího věku Univerzity Karlovy v Hradci Králové.

Jak souvisí lukostřelba s vědou o zdraví?

Před sebou máte terč, do kterého se trefujete. Každý luk má jinak napnutou tětivu, do toho se učíte zapojit dech a ještě k tomu odpoutat mysl. My se pořád chceme trefit do terče - cíle. Když jsem se pak trefila, neměla jsem z toho zas tak velkou radost. - Co teď? To už je konec? Šlo mi hlavou. Tam jsem pochopila jednu věc:

Cíl není zas tak úplně důležitý. Celý život po něčem toužíme, a když toho dosáhneme, mnohdy si ani nevšimneme, že už je to tady a pořád se ženeme dál. Přestáváme vnímat cestu, která k cíli vede. Pochopení cesta je cíl, cíl je cesta, je důležité.

Mohu mít několik cílů v životě, ale v momentě kdy si je splním, mě to stejně vede dál. Jediným cílem je smrt, k ní všichni směřujeme.

Autor: Veronika Veselá, editorka časopisu Kondice