Červen - měsíc ovoce a bylin

06.06.2018

Síla června je v teple a ve zrání prvních plodů. Přivádí k nám léto, letní slunovrat a s ním i předzvěst jeho konce. Přináší ovšem také spoustu práce, protože je třeba se právě teď postarat, aby budoucí úroda byla co nejlepší. A po práci nám nabízí bylinnou koupel a spoustu lehkého jídla z čerstvých surovin. A je jich tolik, že si z nich můžeme připravit něco dobrého na horší časy, až nebude ani tolik tepla ani tolik bylin, plodů...

Byl-li květen měsícem ohně a vody, přidává se k nim v červnu ještě vzduch. A protože kolem země se v přírodě a svátcích národů s ní spojených točí vlastně všechno, máme v červnu co do činění se všemi čtyřmi živly. Což by mohlo působit jako stav rovnováhy, zvlášť s ohledem na červnový letní slunovrat, a krátký okamžik zastavení v běhu času, ve skutečnosti tomu ale až tak moc není.

Červen je měsíc, v němž příroda dospívá a chová se stejně jako mladý dospělý. S vědomím vlastní síly se do věcí opírá o něco víc, než by bylo moudré, a tak přestože je horký vzduch potřebný k dozrávání plodů, jeho nadbytek vysušuje. Příroda má samozřejmě mechanismy, jak věci napravit, v tomto případě v podobě červnových bouří, stejně prudkých jako červen sám.

Křesťanská mytologie původní rituální děje značně zamlžuje, v případě letničního sestoupení Ducha svatého je ale poměrně snadné jinotaj rozluštit. Apoštolové se z bojácných poslušných dětí - následovníků Krista - stávají zapálenými zvěstovateli (své) jediné pravdy a i oni převzetí štafety zodpovědnosti celkem nepřekvapivě občas přehánějí. V jejich případě to ovšem dopadá o hodně hůř než v případě vyrovnávání přírodních dějů.

Svatá Hildegarda k tomu moudře poznamenává, že člověk, který stále mluví a všechny kolem přesvědčuje o své pravdě, nemůže naslouchat. Neslyší hlasy druhých, tichý hlas své duše ani hlas Jediného. Podobně jako nás ohlušují hromy prvních letních bouří a vzbuzují v nás strach, ohlušují nás ovšem i všechny ty novinky z televizí nebo rádií, telefonů, počítačů. A kdybychom jen malinko přeháněli: i ony se v nás snaží vzbudit strach.

Oči před tím, co vidět nechceme, můžeme zavřít, uši zavřít nejdou. Vypnout jdou ovšem přístroje. V tichu uslyšíme zpěv ptáků v červnové přírodě, můžeme ovšem také lépe naslouchat svému nitru a snažit se porozumět smyslu toho, co se děje. 

Můžeme prostě být, učit se být sám se sebou a být sám sebou. 

Abychom mohli dělat věci smysluplné a měnit svět, který nemusí být místem nahánějícím strach. Nikdo jiný to za nás koneckonců neudělá.

Červen nás pobízí hezky se opřít do práce, a protože červnové práce musí proběhnout rychle, aby seno nezmoklo, třešně nepotloukly kroupy, chřest nezdřevnatěl, zbývá po nich čas i na odpočinek a oslavy. Třeba výše zmíněného slunovratu nebo tajuplné Svatojánské noci s jejími kouzly zdraví, lásky, partnerství, sexuality. A rituály k zajištění dostatku sil a schopnosti rozhodovat se s rozumem či rozpoznávat důležité. Pro sebe i skupinu, v níž žijeme, kterou jsme si zvolili a která v dnešním světě představuje náš kmen nebo klan.

To nejdůležitější, co nás tradice učí v červnu nepřehlédnout, je konec růstu a počátek konce. Což zní v sotva začínajícím létě modernímu člověku paradoxně a nepatřičně, v přírodě se ovšem jedná o zcela přirozené překlopení maxima jedné strany - v našem případě té světlé - do počátku druhé strany - temné. 

První skutečné příznaky ubývání světla se objevují až koncem srpna a v září, pro červen je zatím důležité vědět. Vědět, že vše jednou končí.

Jako Bůh keltských mytologií, který převzal svou roli vládce a otce a uvědomil si, že jednou, a to poměrně brzy, bude muset zemřít, aby mohl život jít dál.

Náznaky tohoto pohybu přirozených energií v sobě nesou dokonce první dozrávající plody - třešně nebo jahody. Než jahoda zčervená, mění se pomalu ze zelené ve žlutou, oranžovou, hnědočervenou. Až je zralá k utrhnutí a snědení. Podobná barevná proměna probíhá u všech rostlin na podzim a dozrávající jahůdky nám krom nádherné vůně a vynikající chuti nabízí i připomenutí běhu času.

Postupně dozrávají i další plodiny, sklízíme první zeleninu, jíme, co si právě utrhneme. V dřívějších dobách nepřál červen velkému vyvařování nejen svými teplotami, ale i potřebou práce v polích, sadech, na zahradách, a tudíž nedostatku času v kuchyni a kolem domu. Dnes je nám téměř jedno, jaký máme měsíc, pracujeme zavřeni v různých místnostech, často klimatizovaných, s umělým osvětlením a umělou stabilní atmosférou potřeby výkonu.

Přesto nás krásné červnové počasí láká ven a kdykoli můžeme, chodíme, pobíháme nebo alespoň posedáváme někde venku, pod stromy, přinejmenším na zahrádkách vhodných kaváren, z nichž máme výhled na nejbližší hřiště, kde si hrají naše děti. Díky vyšším teplotám ani nemáme takový hlad a určitě nemáme potřebu konzumovat větší množství hutných teplých jídel bohatých na živočišné bílkoviny.

V červnu se doporučuje odlehčit stravu, zařadit více zeleniny, a to i v syrové podobě. Syrová zelenina samozřejmě potřebuje marinovat solí, octem a olejem, abychom ji dobře strávili, dobré trávení také podpoříme pohybem, ke kterému máme jistě dostatek příležitostí. Užíváme si zelené listové zeleniny, zelených natí, i do salátů přidáváme zelené mořské řasy, ovšem předem povařené a marinované v sójové omáčce.

V létě, které už bezpochyby převzalo vládu, můžeme svůj jídelníček obohatit také kukuřicí, jinak pro naše kraje nevhodnou. Pozor si dáme samozřejmě na zdroje, což někdy není až tak jednoduché. 

A tak můžeme použít zdravý selský rozum a při zařazování obilovin a luštěnin se soustředit spíš na jejich velikost (malé) a barvu (červené, žluté, oranžové, zlatavé). 

I když vaříme kratší dobu, obiloviny a luštěniny musíme nejen povařit dobře, ale alespoň krátce je také předem namáčet.

Ideální je jejich zavařování do letních zeleninových polévek. K jejich dobrému trávení nám pomůžou letní bylinky, typicky ty středomořské, jako saturejka, oregano, tymián, které mají hořkou chuť a působí příznivě na činnost žaludku. Většinu z nich si můžeme vypěstovat na zahrádce, kterou navíc, jako třeba levandule nebo brutnák, provoní a zkrášlí svými květy. Dekorativně působí ovšem i rostliny tak "obyčejné", jako je pelyněk nebo merlík.

Červen je vůbec měsícem bylin. Nejen těch užívaných jako koření, ale i květů sbíraných jako léky na horší (rozuměj chladnější) časy: černý bez, lípa, řepík, divizna, heřmánek, hluchavka. Sbírají se samozřejmě i mnohé listy a natě. Ovšem pouze do svatojánské noci, kdy byliny ztrácí svou léčivou sílu. Jako chutné čaje je ovšem můžeme popíjet i později sbírané nebo čerstvě trhané.

Ideálním nápojem do letních dnů bude krom zeleného také náš domácí mátový čaj, oba vynikající v kombinaci s citrónem. Kdo není fandou bylinných chutí, může si do nápoje přihodit třeba okurku, která patří k nejvíce ochlazujícím potravinám vůbec. Můžete si také zkusit do vody rozmixovat jahody s mátou nebo domácím sirupem z výhonků jehličnanů.

Červen je totiž krom jiného měsícem výroby domácích sirupů, šťáv a likérů. Výhonky jehličnanů se doporučuje nasekat, zalít vodou a asi 20 minut povařit, celou proceduru opakujeme následující den ještě jednou. Aby sirup zhoustl, přidáváme želírovací cukr. Naložit je můžeme také do alkoholu, tam už nepřidáváme cukr, zato je necháme macerovat v temnu minimálně dva měsíce, v případě jedlí se obvykle doporučuje až půl roku.

Z takového jedlového sirupu si pak ovšem následující léto můžete připravit třeba lesní víno - suché bílé smícháte s domácím sirupem asi v poměru 2:3, podobně jako francouzský kir. K červnovým klasikám patří sirup z černého bezu, vyrábí se za studena, prostým zasypáním cukrem, s kratší trvanlivostí, i za tepla: květy se povaří ve vodě, scedí, voda se nechá asi ze čtvrtiny vyvařit, přidá se dle chuti cukr, tekutina se opět o čtvrtinu svaří a ještě horká plní do předem ohřátých láhví se šroubovacím uzávěrem. Naplněné láhve se krátce obrátí dnem vzhůru, není je třeba zavařovat a vydrží až dva roky.

Na závěr ještě několik tipů na bylinkovou koupel nohou unavených dlouhou chůzí, pobytem v přírodě, sportem nebo i prací na zahradě. Bylinky můžeme buď čerstvé přihodit do nádoby se studenou vodou a nožky si v ní pro radost máchat, chceme-li ovšem silnější léčivé působení, doporučuje se byliny krátce spařit a do nožní lázně přilévat až scezený výluh.

Ten si můžeme ozdobit třeba několika květy, abychom si potěšili všechny smysly: kopřiva s citrónem nám umožní podávat větší fyzické výkony a udrží nás vždy fit, řepík působí proti únavě nohou, měsíček aktivuje krevní oběh i životní sílu, heřmánek léčí drobná zranění a oděrky a bršlice nám vrátí chuť do skoku (koneckonců se jí říká kozí noha), zejména po delší pouti. Ideální je ovšem namočit si nohy do vody proudící potokem, v němž se přirozeně ocitají nejrůznější kořínky, lístečky i květy.

Autorka: Eva Leňová