Co je vlastně skutečná léčba?

25.11.2016

Rozhovor s MUDr. Michaelou Šimkovou, lékařkou a lektorkou tradiční čínské medicíny

Západní vs. východní medicína? Podle doktorky Šimkové by měly spolupracovat. Během studia medicíny byla nadšená tím, co se dozvídala o fungování lidského těla. 

"Ale pak jsem narazila na knihy dr. Jonáše o akupunktuře a jiném pohledu na člověka. A to mě fascinovalo též. Bylo mi líto, že se o tomto ve škole nedozvím." 

Říká lékařka Michaela Šimková, která proto vystudovala i východní medicínu. A ve své praxi se snaží západní i východní principy propojovat.


Léčit se pomocí východní, nebo západní medicíny? Často je stavíme proti sobě. Vy ale oba směry ve své ordinaci propojujete.

Ano, vždyť jejich postupy se velmi dobře doplňují. Tradiční čínská medicína (TČM) vidí člověka jako celek, nahlíží na něj z úhlu pohledu energetické medicíny. Západní medicína zase zná spoustu biochemických souvislostí, má vyspělou přístrojovou techniku. Zkusím dát příklad. Když na větší kliniku v Číně přijde někdo s cévní mozkovou příhodou, tak jde rychle na CT, potom mu dají infuze a když se toto stabilizuje, jede na akupunkturu, aby se postižená část těla co nejrychleji rozhýbala. Aby čchi zase dobře proudila.

Jak se tedy liší pohled východní medicíny na lidské tělo?

Západní medicína je ve srovnání s východní mladá a měla by si toho být vědoma. Jak už jsem říkala, má úžasné vyšetřovací metody, operativu, techniku... Ale analytický pohled ji limituje v tom vidět organismus jako celek. Tělo rozebere na tisíce menších kousků, atomů a molekul. Nemoci a procesy v něm nahlíží izolovaně, člověk jako takový se v tom nárůstu informací a specializací trochu ztrácí. Západní lékař vidí vždy část vytrženou z celku. Kdežto pohled východní medicíny funguje jako syntéza: dlouho nějaký jev pozoruje a skládá si výsledky přes sebe, až z toho vyjde závěr. Tímto stylem pracuje několik tisíc let a tenhle časový náskok je znát. Obě medicíny by měly s pokorou nabídnout svůj úhel pohledu a učit se od sebe vzájemně.

Nejčastější argument skeptiků vůči tradiční čínské medicíně je: nejsme přece Číňani...

Určitě nejsme Číňani, vědomí lidstva se vyvíjí a my jsme jinde než před pěti tisíci lety. Ale tím, jak nepřetěžovali rozum a používali i intuici a vnitřní moudrost, přišli čínští lékaři na věci, které se nyní horko těžko ukazují ve vědě.

Například?

Zkusím popsat na příkladu obyčejné akupunktury. TČM popisuje meridiány, ve kterých proudí energie. Můžete si ji představit jako síť kanalizace pod městem a jednotlivé body jako kanály, které vystupují na povrch. My pak můžeme tu energii odtud regulovat vpichováním a manipulací s jehlou. Akupunkturista si vlastně sahá na naši energii. No a moderní medicína objevila, že místa, která se označují jako aku body, skutečně mají nižší kožní odpor, mají jiné fyzikální charakteristiky než okolní kůže. Chopila se toho fyzika a popsala jevy, které popisuje TČM - pro nás primitivním způsobem - vědeckou řečí.

Jak se na zmíněnou energii čchi dívá západní medicína? Počítá s ní?

Že tělo disponuje nějakou energií a vztahuje se s ní ke svému okolí - vyzařuje ji a přijímá, musí být každému jasné. Hmotné orgány mají chemické funkce, ale spolu s tím v těle běhají energie. Věda toto ví, ale protože energie není nijak 'vypitvatelná', neumí s tím pracovat, a tak o tom - až na řídké výjimky a studie, které se na toto téma dají dohledat - zatím mlčí. Všechny východní medicíny jsou vlastně energetické. Tehdejší lékaři neměli anatomii, nevěděli přesně, jak to v těle vypadá. A tak si všímali aspektů energetického propojení orgánů - jak si pomáhají, jak fungují jako celek, abychom se cítili energeticky dobře a měli dost síly na věci, které chceme dělat.

Pomáhá energetický aspekt v léčení nemocí?

Hlavně u chronických a dlouhodobých nemocí umožňuje jiný úhel pohledu než západní medicína, která v těchto otázkách selhává. Lidé mají doživotně léky a nikdo pořádně neví, proč se to děje. Pomocí nástrojů TČM ale jde dobře vystihnout, jak nemoc postupovala, kterým orgánům energie chybí, kde je třeba ji doplnit. Například u ekzémů, astmatu, autoimunitních poruch, onemocnění štítné žlázy. Je však ale důležité podotknout, že naprosto přirozenou a nedílnou součástí TČM je psychosomatický náhled.

Znamená to, že lidé s chronickými nemocemi si potřebují udělat pořádek zejména v duši?

Ano. Na rozdíl od normálního lékaře psychosomatika zajímá hlavně příběh a princip, který dotyčný člověk žije. Někdy si pomáháme tzv. časovou osou: na jednu stranu se kreslí fyzické příznaky, na druhou události v životě. Z toho se dají vysledovat souvislosti a hledaný princip - jakým způsobem člověk žije a jak si tím ovlivňuje svoje zdraví. Ale pozor, pořád zdůrazňujeme, že hlava ovlivňuje zdraví těla. Zapomíná se, že to funguje i naopak! Pokud člověk nemá v pořádku schránku, nemůže mít v pořádku ani psychiku.

A není to důvod, proč přibývá psychických nemocí, depresí...?

To se nedá říct jednoznačně. Každopádně je to jeden z faktorů. Východní medicíny v takových případech říkají, že schránka není dobrým příbytkem pro ducha. Hlavní příčinou narůstajícího počtu psychických nemocí je ale podle mě tempo dnešní doby. Na lidi je vyvíjen obrovský tlak, jsme zahlcení informacemi, všechno se zrychluje... Naše psychika ani tělo na to nejsou evolučně připraveny, neumějí s tím pracovat.

Přibývá ovšem také astmatiků, alergiků, lidí s intolerancí na laktózu či lepek. Dá se vystopovat nějaká společná příčina těchto autoimunitních onemocnění?

Je to vždy multifaktoriální, neexistuje jen jedna jediná příčina, je jich vždy více. Velkou roli zde hraje zmiňovaná psychosomatika. Jde o určitý typ autoagrese, chováme se k sobě v nějakých aspektech agresivně. Dále je to otázka životního stylu a také rozšíření infekcí typu chlamydie, mykoplazmy a podobně. Poslední výzkumy ukazují - a ze své praxe to mohu potvrdit, že ve dvou třetinách případů těmto nemocem souvisejícím s nízkou odolností, imunitními deficity a se stresem, předcházejí různé skupiny dlouhodobých infektů jako mykoplazmy, chlamydie, borelie... Imunita je jimi dlouho drážděná, až se zvrtne a působí proti vlastním tkáním.

A co jídlo?

To je třetí faktor. Současná strava je silně zánětlivá. Nejvíc imunitních buněk je ve střevě. Jenže jídlo, které jíme - pšenice a výrobky z bílé mouky, cukr - dráždí střevo do takové míry, že je neustále v zánětu. A imunita začne fungovat přemrštěně do autoimunitního procesu.

Může podle vás jídlo fungovat jako lék? Pomůžou si nemocní, když upraví jídelníček?

Já věřím, že hodně. Jídlo je něco, co strkáme do pusy každý den. A rozhoduje nejen hmotný aspekt, pod který řadím složení stravy, živiny, které nás vyživují. Důležité také je, jaké informace spolu s živinami do těla dostáváme. S jakou energií někdo suroviny vypěstoval a připravil. To dohromady ovlivňuje naše zdraví z padesáti procent. Zbylých padesát je naše psychika - s jakým nastavením mysli jídlo konzumujeme, rozhoduje o tom, co v nás pak dělá.

Znamená to, že když sním jídlo ve stresu a spěchu, užitek mi nepřinese, byť je z čerstvých sezonních a lokálních surovin připravené s láskou?

Samozřejmě. Jídlo ve stresu je velmi neblahý faktor, aktivuje takzvaný sympatický nervový systém, což zjednodušeně znamená, že ho nejsme schopni dobře strávit. Sliznice jsou málo prokrvené, trávicí procesy pozastavené... Ideální je jíst tu stravu, kterou jste zmínila, ovšem v klidu a s radostí.

Můžu jídlem působit pozitivně i na svou psychiku? Myslím samozřejmě zdravě, nikoli, že sním tabulku čokolády, abych se uklidnila.

Zdravá a vyvážená strava harmonizuje tělo a tím i psychiku. Ve zdravém těle zdravý duch, říkalo se u nás, a to v jiném znění tvrdí i TČM. Pokud mám být konkrétní, může za to hlavně energetický okruh sleziny a jater, který, pokud dostává ze stravy, to co má, úžasně pomáhá, aby naše myšlení bylo klidné, bystré, abychom se dobře soustředili a měli přirozenou radost ze života.

Mluvila jsem o čokoládě. Hodně lidí si energii a radost 'vyrábí' pomocí kávy. Současné výzkumy ji dokonce považují za zdravou.

Vědecké články, které mluví o tom, jak je káva prospěšná, vycházejí z analytického pohledu. Berou v potaz přítomnost látek, které jsou izolovaně prospěšné. Ale káva jako celek velmi zahřívá a blokuje játra a zásadně tak úžasně prospěšná není. Hlavně v množství, ve kterém se pije. Je potřeba si uvědomit, že je to rituální záležitost a její požívání by mělo mít rituální pravidla. Pokud je někdo zdráv a užívá si rituál spojený s kávou, tělo v takovém případě nabudí, významně mu neuškodí a psychice to prospěje. Úplně opačný případ je konzumace kávy v nadměrném množství a ve spěchu a stresu, navíc lidmi, kteří mají potíže, ať už s žaludkem nebo s jakýmkoli zánětem. To je z mého pohledu špatně. Hledání argumentů, jak je káva zdravá, je způsob, jak pití černého moku, na kterém jsou mnozí z nás závislí, ospravedlnit.

S jakými problémy k vám přicházejí lidé nejčastěji?

Jsou dvě skupiny pacientů. Ti, kteří obešli všechny západní doktory, a jsou nespokojení s tím, že se jejich zdraví nezlepšilo. Za mnou jdou jako k poslední instanci s přístupem 'tak vy mě tedy zachráníte'. Tam to vždy bývá těžké, nejsem kouzelník, ale snažím se udělat vše pro to, aby se věci hnuly.

A druhá skupina?

To jsou ti, kteří vnímají, že mají problémy, se kterými jim západní medicína nemůže pomoci jinak než doživotním braním léčiv. Trápí je například metabolický syndrom - vysoký cholesterol, cukrovka, autoimunitní porucha štítné žlázy... Zde je velké pole pro speciální dietetiku a bylinnou terapii. Tito lidé chtějí jít cestou prevence dřív, než se tělo rozsype. Často pak přivedou i další členy rodiny. Funguju pro ně jako rodinná lékařka.

Zmiňovala jste dlouhodobé užívání léků. Odmítáte chemické léky úplně?

Rozhodně je neodmítám. To, zda mají svoje místo, vyhodnocuji podle aktuální situace. Třeba antibiotika - mnoho přírodních lékařů je zavrhuje, mě ale přijde škoda je nevyužít, když je tady máme. V případě silně infekční nemoci pomohou a já znám metody, jak po jejich dobrání vrátit organismus do rovnováhy. Snažím se vyhnout hormonálním lékům, antidepresivům, protože ty zasahují do struktury moc. Na druhou stranu je pravda, že pakliže někdo je už v těžké depresi a potřebuje antidepresivum jako hnojivo k tomu, aby na sobě mohl pracovat, pak doporučím rozumné antidepresivum. To jim pomůže dostat se ze dna. Jakmile získají energii se sebou pracovat, nahrazuji je bylinami, akupunkturou a psychologickými konzultacemi.

Lékaři západní medicíny často varují, že lidé, kteří se léčí alternativně, mohou zanedbat skutečnou léčbu - a pak může být pozdě. Jak tento postoj svých kolegů vnímáte?

Nejsem schopna to zhodnotit obecně a v krátkosti. Samozřejmě mnoho takových případů 'zanedbání' znám. Mnoho lidí se vložilo do rukou různých 'léčitelů' a dopadli špatně, protože jim slepě důvěřovali. Dělá to špatné jméno alternativní medicíně, což je škoda. Mě nejvíc frustruje, že systémy moderní medicíny a alternativních medicín nejsou schopny spolupráce. A pak jde také o to, čeho jste se dotkla v otázce - co je tedy vlastně ta 'skutečná léčba'?

Autor: Veronika Veselá, absolventka ALV a editorka časopisu Kondice

Text vyšel v tištěné podobě v časopise Kondice.