Duben - čas otevírání

13.04.2018

Je jenom na nás, které dveře spolu s dubnem otevřeme, které víko nadzdvihneme a do kterých vrátek nahlédneme. Máme nyní opravdu na výběr. Otevřít totiž lze třeba bohatě zásobenou spižírnu se šťavnatými lahůdkami, objemnou truhlici plnou přírodních léčiv a pěknou podívanou skýtá dubnová vernisáž, kterou se otevírá velkolepá výstava jarních květin. A taky můžeme na vlastní kůži vyzkoušet pocit při otevírání své vlastní studánky. Jak na to všechno, to nám napoví studnice moudrosti našich předků.

Když se na dění v přírodě a svém životě zkusíme dívat jako naši předci, dost se nám uleví. Hlavně proto, že z pohledu kola roku, spirály nebo sinusoidy života neexistuje žádný začátek a žádný konec, vše se neustále otáčí, rozvíjí, překlápí. Všechny děje s sebou nesou spoustu malých začátků a drobných konců přeměňujících se v začátky toho dalšího. Takže nás nemůže překvapit, že duben je kandidátem na další možný začátek roku. Nebo prostě jen další možný začátek.

NÁKUP ZAJEČÍHO PEŘÍ

Říká se, že za dávných časů končily dny spojené s oslavou jarní rovnodennosti "aprílem", dnem plným žertů, který zároveň přinášel počátek nového roku, otevírání se životu. Lidé se sice navzájem obdarovávali, ty nepozorné ovšem posílali zároveň splnit nějaký úkol, který sice zněl dobře, ale při bližším přezkoumání se ukázal jako naprosto nesmyslný: koupit zaječí peří, vypůjčit si od sousedky muší sádlo, sehnat vtipné semínko.

Upřímně - podíváme-li se s odstupem na složité situace a důležité úkoly, kvůli nimž dnes často nemáme čas na své blízké a odsouváme spoustu "soukromých" záležitostí, nebudou se od těch dřívějších aprílových až tak lišit. Člověk by sám sebe ani své úkoly prostě neměl brát až tak vážně, jinak se bude pořád na něco upínat, zavírat smysly, aby se lépe soustředil, a nedokáže se otevřít druhým ani životu. A nevšimne si dárků, které dostává.

Apríl se zakládá na latinském pojmenování měsíce - Aprilis, které údajně znamená jarní otevírání pupenů. Některé prameny název ovšem odvozují od jména bohyně jara, citu, sexuality a plodnosti Aphrodity/Venuše. I toto pojmenování by bylo přiléhavé, vždyť je to právě tato bohyně, která nás otevírá věcem krásným, dodávajícím životu šťávu a vůni.

Hildegarda měsíc duben vůbec označuje za měsíc vůní a říká, že stejně jako si nás svou vůní přitáhnou všechny krásné květy otevírající se na jaře, přitahuje k sobě úctu a uznání druhých lidí člověk, který si rozumně zvolí, co ve svém životě chce a co nechce, žije v souladu se svým svědomím, je spravedlivý a užitečný a "voní" lidskostí. Považuje jej také za měsíc zelené životní síly "viriditas", díky níž je tolik zelených bylin léčivých a vhodných k jídlu jako posilující prostředky.

Zelená je i barvou jarních pohanských bohů plodnosti, někdy nazývaných jen zelený muž, se symbolikou rašícího prutu. Ten se objevuje nejen jako velikonoční pomlázka, ale také jako proutky označující meze polí, která zároveň chrání před vším zlým. Obchůzka mezí a otevírání polí se prováděly na svatého Jiří, svatý Marek byl zase ochráncem před špatným počasím. Mladé rašící větvičky stromů se jako důležité ochranné symboly věšely i nad dveře a vkládaly do oken.

ŽALUDOVÁ MOUKA - DOMÁCÍ LÉK?

Naši předkové si první měsíc po jarní rovnodennosti pojmenovali po svém nejposvátnějším stromu, dubu. Není to jen strom krásný, majestátní a rozložitý, skýtající ochranu, stín a dřevo takové kvality, že je v hrázích (nejen) jihočeských rybníků nenahradí ani nejmodernější stavební materiály. Méně už se ví, že žaludová mouka patřila dříve k základním potravinám a domácím lékům. Přidávala se například zcela běžně do chlebových směsí, a když si o ní něco zjistíte, přestanete věřit obvyklému vysvětlení, že se tak dělo jen v dobách nouze.

My máme to velké štěstí, že už se zase objevuje na pultech obchodů. Její výživová hodnota je zcela nadprůměrná, chuťově se podobá mouce z jedlých kaštanů a podobně vysoký obsah nenasycených mastných kyselin také způsobuje, že nemá dlouhou trvanlivost. Musíte si prostě koupit menší balení a vyzkoušet, jak se dá kouzlit s plody, které my považujeme nanejvýš za krmivo pro zvěř, ale třeba na Ukrajině se dodnes pěstují jako kulturní plodina v sadech: www.recepty.bydleniprokazdeho.cz/zaludova-mouka.

OTEVÍRÁNÍ STUDÁNEK

Podle starého keltského zvyku se na jaře otevírají studánky a obnovují jejich léčivé síly. Voda pro Kelty totiž byla branou nebo přelomem a mnoho keltských bohů sídlilo právě ve vodních mlhách nebo párách. Stejně jako přesnější časové určení doby konání obřadu je i jeho konkrétní podoba značně variabilní a nejistá. Jeho odraz nicméně nacházíme v místně dodržovaných jarních tradicích: zpěv a kruhový tanec, obětiny květů, mincí, šperků, slavnost a hostina.

Snahy o navázání na tento poetický rituál daly dokonce nepřímo vzniknout seznamu s nepoetickým názvem Národní registr pramenů a studánek, kam se můžete kouknout, kdybyste si náhodou chtěli nějakou tu studánku otevřít: www.estudanky.eu. Že nevíte jak? Ale to je snadná pomoc. Každý správný svátek se slaví tím, že se navaří, napeče, lidé nebo jejich vybraný představitel (v pozdějších časech obvykle kněz) připravené pokrmy společně požehnají, použijí je k provedení rituálu oslavy života a potom snědí.

Zní to trošku divně, viďte, ale jen na první pohled. Všechny velké filosofické tradice nás přece učí, že člověk je prostředníkem mezi bohem/bohy a zemí, jen člověk může žít zároveň ve hmotě a duchu. Jen skrze lidi, jejich radost, lásku, péči, pot, práci a vše, co z nich vzejde (i odejde), je možné předat požehnání Zemi a zajistit jí plodnost a sami sobě další život. A protože jaro v kole roku odpovídá mládí v kole života, provádějí většinu jarních obřadů mladé dívky a chlapci.

OSLAVA JARA

Na prvním místě mezi potravinami vhodnými pro oslavu jara, plodnosti a života, se nachází vejce. Proto se na Velikonoce rituálně barví a krásně maluje. Proto se pečou všechny možné druhy nádivek, hlaviček nebo jak se jim krajově říká, kde hrají vejce hlavní roli. Našla jsem i recept na velikonoční nočky s vejci a jarními rostlinkami, vaječnou praženici či "obyčejná" míchaná vejce. Ta připravila hospodyně hospodáři poté, co se poprvé na jaře vrátil z pole, a tu si dělávala děvčata, když obešla s koledou a požehnáním vesnici při dalších jarních rituálech.

Velkorysé dávky vajec v kombinaci s mlékem, další z typicky jarních potravin, se používají také při přípravě mazanečků i jiného svátečního pečiva rituálních tvarů, třeba velikonočního beránka. Vejce bychom ovšem neměli nebýt ptáků a mnoho jarních zvyků je také s ptáky spojeno: přílet, usednutí hejna, zpěv. Ptáčci patří k dalším oblíbeným tvarům pečiva vedle kulatých koláčů se znakem kříže a pletýnek nebo jiných spletenců jako symbolů propojenosti živlů a aspektů v našich životech.

Velká jarní hostina už také obsahuje pokrmy z masa, obvykle právě drůbežího, holoubat nebo kůzlat a jehňat. Po předjarním relativním nedostatku a očistném bezmasém půstu už je třeba se na fyzicky náročné jarní práce dobře vyživit a k tomu se maso mladých zvířat s rychlou energií, jakou má třeba králík, výborně hodí. V rituální verzi koloběhu roku dochází k početí nového života a chceme-li, aby zaseté sémě přineslo to nejlepší možné, musí nejen přes zimu dojít k jeho dozrání a zušlechtění, ale na jaře mu musíme přidat síly počínajícího života.

Lehkému a poněkud suchému masu drůbeže a mláďat pak dodá na chuti doprovod v podobě slaniny, uzeného, klobás - pokud nám v dobrých letech po zimních zabíjačkách nějaké zbyly. Ideální přílohou jarní sváteční pečeně je například tradiční česká křenová omáčka kombinující výživné mléko, ostrý křen a kyselý ocet. Výrazná, nakyslá a mírně ostrá je také chuť mnoha jarních bylin a zelenin vyznačujících se navíc právě kvalitou prudké síly rašení a rozpuku.

JARNÍ JÍDELNÍČEK

Vyjmenovat všechny jarní rostlinky vhodné ke kuchyňské přípravě a tipy a recepty, jak na ně, jednoduše není možné. Nejlepší je jít s duchem jara, moc se s tím nepárat, radostně si vyzkoušet různé možnosti, nebát se případných přešlapů a nenechat se ničím omezovat.

Říká se, že jarní bouřky sice znějí strašlivě, ale rostliny nepoškodí natolik, aby nenesly plody.

Naopak jim dodají potřebnou vláhu a vyzkouší jejich schopnost reagovat. Vzpomeňte si na to, kdyby snad rodině něco nechutnalo.

Třeba kopřivová polévka, jejímž základem je opražená krupice a zeleninový vývar. Tajnou ingrediencí zlepšující chuť je vedle česneku rozdrceného až na talíř také lžička másla. Nebo koblihy plněné místo marmeládou směsí jarních bylin výrazné chuti (třeba opět kopřiv), česneku, vajec a sýra. Mimochodem, sýry patří k typicky jarnímu a letnímu vaření stejně jako mléko. Těsto naplněné směsí můžete smažit v oleji nebo upéct v troubě nejen jako malé tvary, ale i jako větší koláč nebo paštiku.

Vedle kopřivy patří k hvězdám jarního jídelníčku bezesporu medvědí česnek. Můžeme si jej jen tak nakrájet na chleba s máslem, nasypat do polévky, omáčky či salátu, vyrobit si bylinkové máslo, pesto, ale chovejme se jako naši předkové - s respektem k přírodě si vezmeme jen tolik, kolik spotřebujeme. Medvědí česnek sice tvoří zdánlivě nekonečné koberce, přesto už se začínají ozývat první varování. Přístup bezohledných nájezdníků dokáže i z byliny takto běžné za pár let vytvořit ohrožený druh.

JARNÍ LOUKA K SNĚDKU

Navíc se nemusíme soustřeďovat jen na jeden druh. Celá jarní louka se dá jíst: merlík, kerblík, kopřiva, hluchavka, česnáček, bršlice kozí noha, pampeliška, šťovík, silenka, ptačinec, kokoška pastuší tobolka, orsej, jitrocel, popenec, potočnice, chmel, řeřišnice, kostival... Nejlepší jsou mladé lístky obvykle před rozkvětem, někdy ještě ne plně rozvinuté, pak už bývají tvrdé jako třeba řebříček.

Nezapomínejme ani na staré rčení "dobrého po málu" nebo lidovou moudrost "jed dělá dávka".

Zvlášť u zelenin z volné přírody s, pro nás městské lidi, neobvykle vysokou výživovou hodnotou to platí dvojnásob. V menších dávkách jsou skvělé do salátů, směsí s vejci, luštěninami, nakládané v oleji a za zvlášť léčivé se považují jarní polévky. K delikatesám patří také kapary z větších poupat, třeba pampelišky nebo zmiňovaného medvědího česneku, nakládané v octu.

A až si všechno pěkně navaříme a nazdobíme, v kostele nebo jen doma posvětíme, zbývá jen najít si nějakou vhodnou studánku, na pěkném ubrousku si u ní prostřít, všechno hezky spapat, zazpívat si, zatančit, užít si den, vyčistit místo a okolí, pokropit se vodičkou a drobečky z hostiny s nějakým přáním pro všechny lidi i pro ni nasypat do vody. To nevadí, že nejsme mladé, bíle oděné dívky. To nevadí, že z květů nemáme na hlavě věneček, ale raději jsme si jimi ozdobili jídlo. To nevadí, že nejdeme průvodem z vesnice, ale dojeli jsme k nejbližšímu parkovišti autem a ušli až poslední kus či kousek. Důležité je, že jsme tu a společně otáčíme kolem roku

Autorka: Eva Leňová