Květen - radost ze života

03.05.2018

Květen je měsíc, kterému je vše dovoleno, v němž je vše povoleno. Kam se člověk podívá, všechno raší, nový život se o překot hlásí o své místo. Pokud snad některá rostlinka nestihla vykvést, vyhnat listy a vytvořit plody v předchozích měsících, v květnu to určitě dožene. Temnou - zimní - polovinu roku máme dávno za sebou, obřadně jsme se s ní rozloučili ohni zapalovanými v předvečer prvního máje. Tu světlou - letní - vítáme stejně jako příroda prostě vším: květy, vůněmi, zelenou barvou, tancem, zpěvem, hravostí, láskou, sexualitou. Protože v květnu se to smí.


V KVĚTNU SE SMÍ ČAROVAT

A květnové svátky v sobě také nesou značnou dávku magičnosti. Už ty čarodějné ohně. Ano, na jedné straně nás chrání před silami temna a očišťují od zbytečných přítěží, na druhé straně s jejich pomocí ukazujeme svou sílu a obratnost třeba tím, že je přeskakujeme, házíme zapálenými loučemi, metáme ohnivá kola. Vyprávěním, zpěvem a přehráváním rituálních dějů pak projevujeme sílu své moudrosti, ukazujeme vnitřní krásu našich duševních světů.

V květnu se smí oslavovat žena a muž. Viditelné symboly plodnosti v podobě ozdobených mladých stromků, májí, se stavěly na návsi, mladí muži dokazovali svou obratnost šplháním až k jejich vrcholu, pod nímž na ozdobném věnci či kruhu byly zavěšené odměny nejšikovnějším. Dívkám se stavěly před domy májky malé, které podle pozdější křesťanské tradice nebyly symbolem připravenosti děvčete spojit se s mužem a plodit, ale důkazem panenské čistoty. A těm nepoctivým se na dveře přibíjel slaměný věchet.

V květnu je prostě dovoleno utahovat si z druhých, třeba i poněkud kousavě. 

Podobné označení totiž původně patřilo ženám neplodným. Život je třeba žít a předávat dál, dbáme o čistotu svých myšlenek a činů, bohyně-panna, jíž jsou všechny jarní svátky zasvěceny, rozhodně není žádná blednička, ale vášnivá mladá žena. Kdyby byla zdrženlivá podle křesťanských představ, neměli by lidé co jíst a život na Zemi by se za chvíli zastavil. Proto se církvi také nikdy nepodařilo z májových svátků zcela smýt sexuální magii spojení muže a ženy jako rituální požehnání životu. A díky povolenému střídání partnerů mnohdy i požehnání novým životem těm, kterým hrozil věchet na vratech.

V KVĚTNU JE POVOLENO TANČIT

Příležitostí k tanci najdeme dost: od tajemných rituálních tanců kolem ohně, tanečků dívek za májového úplňku v polích, při čištění studánek přes tanec kolem vesnické máje až po pozdější taneční zábavy, které zakončovaly třeba jízdy králů a obchůzky královniček. A protože síly musí být vyrovnané, mohly po mužské kytici zvát děvčata chlapce na svůj věneček, na němž bylo i v prudérním devatenáctém století výjimečně povoleno, aby k tanci vyzývala žena.

A protože v sobě květen nese svolení k přirozené radosti a prosté lidské zábavě, nepodařilo se zelený měsíc přebarvit na rudo ani v časech nedávno minulých. Po oficiálních oslavách a průvodech sice nebylo možné slavit, v centrech měst byly hospody pro jistotu zavřené a v lepších restauracích platil zákaz podávání alkoholu, na periferiích a vesnicích už ovšem byla situace jiná a mnohde se stejně tančilo a zpívalo až do rána.

KYTKY K JÍDLU

V květnu je povoleno jíst květy. Ne, že by to bylo jindy zakázáno, ale nejspíš by vás to ani nenapadlo. Zatímco v pozdním jaru se nakládání nepravých kapar - poupat nejrůznějších bylin od pampelišky přes sedmikrásku, bezinky až po lichořeřišnici, dekorativní používání květů do salátů nebo třeba polévek se stává módou, jejich smažení, především v podobě tzv. kosmatice čili v těstíčku obalovaných květů černého bezu, patří ke stálicím naší lidové kuchyně v tomto ročním období. Díky internetu máme k dispozici nejen spoustu dalších nápadů a rad jak na květy, a to i od slavných šéfkuchařů, ale i zdroje pro ty, kdo do lesa nemůžou nebo nechtějí: www.beskyd.cz/jedle-kvetyhttps://www.lidovky.cz/rozkvetly-talir.

Z květů se v květnu také mohou začít připravovat léčivé sirupy a likéry s cukrem a alkoholem. Alkohol (spiritus) je vynikající médium, protože skvěle uchovává aroma, a navíc má schopnost aktivovat ducha (spiritus) rostliny. Květen je také dobou, kdy si ještě stále můžeme užívat tak zvaných planých zelenin. Květnové býlí a kvítí má přece čarovnou moc, o kterou podle mnoha tradic přichází až o svatojánské noci. A i kdyby nic jiného, přičaruje nám svou čerstvostí a vysokým obsahem živin určitě lepší zdraví.

A protože se musí sbírat venku v přírodě, dodá nám pohyb na čerstvém vzduchu také lepší náladu a více radosti ze života. Chybí vám nápady? Už vás nebaví lebedový nebo kopřivový špenát? Zdají se vám listy plevele a bylin v salátu přece jen poněkud tuhé? Tak co kdybyste si třeba zkusili místo chřestu připravit mladé výhonky chmele, jak to dělávali naši předkové. A nechce-li se vám s tím patlat, můžete si je dokonce koupit už hotové: www.firemnivino.cz/delikatesy/chmelicek.

V KVĚTNU SE UŽ SMÍ JÍST OVOCE

Tohle prohlášení může znít v dnešní době, kdy máme po celý rok k dispozici všechno možné i nemožné ovoce, poněkud divně, ale zakládá se na pradávné moudrosti. 

Přes zimu totiž naši předkové pojídali ovoce pouze sušené nebo tepelně upravené v podobě kompotů, ovocných kaší a omáček. 

Čerstvé ovoce se spoustou vody a cukru nás totiž jenom ochladí a je-li naše, místní, tolik proklamovaný obsah vitaminů si ve skutečnosti dlouho neudrží.

Od května už je to ale jinak. Za teplého počasí, které nám jaro přináší i letos, bývají koncem měsíce zralé už první jahody, místně i třešně, výjimečně angrešt. K těmto původním domácím druhům drobnoplodého ovoce můžeme v posledních letech přidat i temné plody zimolezu, původem z daleké Kamčatky, kterému se u nás obvykle dobře daří. Svou poněkud zvláštní, trpkou chutí a temnou barvou skvěle doplňuje naši jarní paletu.

V KVĚTNU SE TAKÉ MŮŽEME KOUPAT 

Májové koupele patří k tradičním ozdravným rituálům stejně jako úklid a vykrápění domů, chlévů a veškerých obývaných prostor vodou. Počasí koncem května už často připomíná léto a koupel v rybníce nám krom osvěžení pomáhá také k utužování zdraví. Květen má s vodou a vodními bytostmi vůbec velmi silné spojení, zvlášť ve východoslovanské tradici je velká část májových svátků zasvěcena rusalkám. V pozdější křesťanské byl máj a svatodušní svátky preferovanou dobou pro biřmování a křty.

VĚNUJME SE SVÝM CHUTÍM

V květnu je nám nejen povoleno, ale dokonce doporučováno věnovat se svým chutím. Díky chuti člověk pozná, co ho vyživí, co ho občerství, co ho potěší. Květen v nás svými chutěmi dokáže probouzet radost a radost je síla, která má schopnost uzdravovat. Chuť nám ovšem také pomůže určit, kdy už čeho máme dost, kdy je na čase přestat. Že tím není myšleno jen jídlo, jistě nemusíme zdůrazňovat. Aby všechno dobře fungovalo, musíme prostě umět používat i zdravý rozum a úsudek a nenechat se svými chutěmi životem vláčet.

Květen a výrazné chuti jdou ovšem dobře dohromady, jak dokazují i některé byliny tradičně používané během oslav prvomájové noci. Věřilo se například, že "česnečka" podávaná o Valpružině noci má schopnost zahánět zlé síly. Bylina neméně výrazné chuti - kozlík lékařský - sloužila jako kouzlo lásky: 

Políbíte-li osobu druhého pohlaví s kouskem kořene kozlíku v ústech, stanete se pro ni neodolatelnými. 

Čarodějky se poznaly podle věnečku z popence, před čarodějnicemi se chlévy chránily pelyňkem - obě byliny mají chuť vskutku nezaměnitelnou.

Nejen výrazné a zvláštní chuti vládnou máji, dle lidových zvyků je v květnu naštěstí povoleno jíst i sladké. Konec konců, je to měsíc lásky a ta by měla být sladká. K obřadním pokrmům patřily nejrůznější sladkosti, koláče, vdolečky, velmi typické jsou pro toto období trdelníky, pila se medovina. Podobně jako v čase přechodu ze světla do zimy, i květnové svátky byly zasvěceny vzpomínce na předky a zesnulé. Tentokrát se ovšem nezvali k hostině domů, celé rodiny naopak stolovaly venku na mohylách a později, a to až do pozdního středověku, na hrobech.

K obřadním pokrmům tohoto období patřila drůbež, především nadívaná holoubata a kuřata, za sváteční byla považována mandlová nádivka. Připravovaly se mléčné omáčky, často na sladko, tvarohové buchty, vdolky s tvarohem, tvarohové pomazánky. K slavnostním pokrmům ještě stále patřila vejce, obvykle v podobě smaženice - vaječiny. Oblíbeným svátečním jídlem byla také uzená krkovice nebo skopová pečeně, typicky na medu nebo se sladkou švestkovou omáčkou, později i s knedlíkem.

V květnu se prostě rozhodně nešetří, neomezuje, naopak si dopřáváme plnými doušky všech krás a dobrot, které život nabízí. 

Tak co si letos povolíte vy? Tanec? Lásku? Květy? Sladké? Ono na tom vlastně až tak nezáleží. Hlavně se do toho pusťte s chutí a nezapomeňte se radovat ze života.