Leden - na přelomu starého a nového

05.01.2018

Měsíc leden se nese ve znamení nového roku. O novoročních předsevzetích se toho už namluvilo a určitě ještě namluví dost a dost. Poměrně často se také zmiňuje, že mnohá z nich se nikdy neuskuteční nebo se po pár počátečních pokusech vytratí někam do neurčita. První den roku se sice probouzíme s odhodláním a chutí začít nově, ty se ale v běhu dalších dní jaksi rozplynou.

Proč? I odpovědí na tuto otázku najdeme přehršel: chybí nám dostatečná motivace, nestanovíme si odměnu za dosažení cílů, chceme všechno změnit najednou, a to většinou nejde, nejsme realističtí a přeceňujeme své možnosti, nemáme podporu svého okolí, správný časový harmonogram, technické podmínky, peníze, čas... Napadá vás snad ještě něco? Jistě, stačí si jen sáhnout do svědomí.

KDY VLASTNĚ ZAČÍNÁ NOVÝ ROK?

Mnohé z nás určitě zaujme a potěší, že to s tím lednem a novým začátkem není až tak jednoznačné. Je například poměrně dobře známé, že staří Keltové rok začínali někdy na přelomu října a listopadu svátkem Samhain. Staří Slované viděli počátek roku v probouzející se přírodě v době kolem jarní rovnodennosti. Konec minulého roku se nazýval Velká noc a začátek následujícího Velký den. Něco nám to připomíná, viďte?

Čínský nový rok začíná někdy mezi 21. lednem a 21. únorem (letos to bude 16. února), tibetský nový rok připadá na leden až březen, oba se nicméně vážou k jaru a probouzení přírody. I staří Římané začínali rok březnem, měsícem Martovým. Dva měsíce navíc k původním deseti přidali a jeho spojení s bohem Janusem přiřadili až někdy ve 2. století před naším letopočtem.

Římský bůh Janus je pro nás trošku tajuplný. Má totiž dvě tváře, z nichž jedna hledí do minulosti a druhá současně do budoucnosti. Byl symbolem změn a přeměn, dveře jeho chrámů byly otevřeny v době války a naopak uzavřeny v době míru. Byl bohem počátku dne a každého ročního období. 

Ukazoval, že konec jednoho se stává začátkem dalšího, a věci je možné vidět i hodnotit z různých úhlů.

Pod jeho vedením můžeme tedy nejednoznačného lednového období využít k tomu, abychom se ohlédli za předchozím rokem, a na vše, co jsme v něm prožili, se zkusili podívat i z jiné perspektivy. Stejně jako na své případné plány do budoucnosti a různá předsevzetí. To, že stojíme na rozmezí dvou období, pro nás může být výhodou - vidíme totiž na obě strany. Nacházíme se mimo obvyklý rytmus života a s odstupem se můžeme pokusit zvolit si mezi klidem a neklidem, mírem a konflikty, výboji a zpracováním, koncem a začátkem.

V křesťanské tradici začínal nový rok nejprve příchodem tří králů, tedy 6. ledna, později narozením Páně, čili 25. prosince, a současné datum přinesla až reforma kalendáře v sedmnáctém století. Ten ovšem nebyl místně přijat až do století devatenáctého a pravoslavné oblasti počítají rok i nadále od 14. ledna, původně svátku Ježíšova křtu. A tak můžeme říci, že počátek ledna ještě spadá do tajuplného času dvanácti posvátných nocí plného kouzel a magických významů.

VĚŠTĚNÍ A ZVYKY

Podle dvanácti dní od 25. prosince se věštilo, jaké bude následující rok počasí. Po dobu těchto dvanácti dní - nebo spíše nocí - se také oblohou proháněl bůh Ódin na svém osminohém hřebci a až do 5. ledna bylo třeba se mít na pozoru, aby se se svou společností nepokusil pozvat k nám domů. Taková návštěva by nám nic dobrého do života nepřinesla, severští bohové jsou příliš divocí a prudcí, což nejsou vlastnosti, které by nám příliš pomáhaly. Člověk se prostě nesmí bát a pěkně je poslat zpátky tam, kam patří.

Slovanská tradice vidí největší nebezpečí v noci před tzv. přísluním (spadajícím také na počátek ledna). Lidé se chránili vykuřováním a vykrápěním domů, na veřeje dveří a okenice psali tajemné symboly a vesnicemi procházely průvody maškar, jejichž účelem bylo odehnat zlé síly. S ranním rozbřeskem se brány podsvětí s konečnou platností uzavřely a svět se navrátil zpět do zaběhnutých, bezpečných kolejí. Magická noc ovšem propůjčila studánkám schopnost léčit všechny neduhy, ráno se proto upekl koláč jako obětina a každý se omyl, nejlépe za rozbřesku.

KTERAK ZE SEDMI MUDRCŮ ZBYLI TŘI

V křesťanské tradici se domy obchází v předvečer Tří králů, tedy ve stejný čas. Koledou chodili původně pouze chlapci s přáním ochrany a požehnání. I nápis KMB představuje ochranné kouzlo, nejen iniciály tří králů. Krásná je legenda, dle níž jich původně bylo sedm. Sedm mudrců, kteří obsáhli všechnu moudrost světa. Poté, co jim hvězda oznámila narození krále králů se všichni vydali na cestu, došli ale pouze tři.

Ostatní se nechali zadržet: krásou a hojností země, kterou procházeli, potřebou pomáhat utlačeným a trpícím, odbornou disputací a láskou ženy. Zajímavé varování do života, co říkáte. A kteří došli? Klenotník Kašpar, král světla Melichar a pán lesku Baltazar s dary zlata jako symbolu lásky a stálosti, kadidla jako symbolu zbožnosti a myrhy jako symbolu utrpení a znovuzrození. Není bez zajímavosti, že všichni také v požehnaném věku o mnoho let později začátkem ledna zemřeli.

No a následující neděli slaví křesťané Křest Páně, světí vodu v kostelech a kropí jí domy, sady, pole, stáje, vinice, děti, dobytek. 

Voda se pila, aby chránila před nemocemi, lila do studní, chodilo se ke studánkám. 

Tříkrálová voda, sůl a křída se schovávala pro případ posledního pomazání. Voda je nejen pramenem života, ale v symbolické podobě našich emocí nás ochrání před zimou a chladem, k nimž bychom v nepříznivých časech mohli mít sklony, rozhýbe nás, rozpustí krunýře jako sůl.

K prastarým lednovým zvykům ještě patří přání stařečkům a kmotříčkům, výslužky věšené na větvičky v chodbě nebo světnici, obchůzky polí a zabodávání proutků na jejich ochranu i potvrzení hranic a mezí. Obojího je nám třeba dodnes, chce to jen najít si způsob, jak si své meze symbolicky vyznačit, abychom je dokázali chránit nejen před zlými silami a nenechavci, ale často také sami před sebou.

POSPOLU, V TEPLE DOMOVA

Leden pod vládou zimy příliš nepřeje venkovním činnostem, lidé se spíše scházívali v teple, kde se prováděly drobnější domácí práce a hlavně vyprávěly příběhy, legendy a pohádky. Není nad to poučit se barvitým příběhem, u kterého se člověk může tak pěkně bát a držet palce, aby dobro zvítězilo nad zlem. Dodnes se koneckonců z celého vánočního období nejvíc těšíme na sledování pohádek. Umíme si z nich ale vzít i potřebná ponaučení? A nabízejí nám ještě nějaké univerzální pravdy? Ale ano, některé nepochybně.

UŽ SE TO BLÍŽÍ...

V druhé polovině ledna už pomalu přichází čas probudit se ze zimní nečinnosti, o čemž svědčí třeba germánský Thórablót slavený na první úplněk po zimním slunovratu nebo křesťanský svatý Hilarius - drakobijce se schopností oživovat mrtvé. Na svatého Antonína 16. ledna se ještě na křižovatkách a náměstích zapalovaly ohně, které měly přivolat teplo a 17. se žehnalo domácím zvířatům, bez nichž by lidé zimu nepřežili.

Ovšem na svatého Fabiána a Šebestiána 20. ledna, přestože začíná nejchladnější období roku, které může trvat až do 20. února, už se pohne míza ve stromech. Místně se konají první poutě, noci se začínají krátit, příroda se obrací směrem k jaru. 21. ledna na svatou Anežku už se provádějí domácí kouzla na přivolání věšteckých snů, které nám přinesou pravou lásku a ukážou budoucího partnera. Touha po jaru začíná prostě nabírat na síle.

Lednové obřady se také silně pojily s jídlem. Na nový rok se pekla tzv. mláďátka, někdy selátko, jindy jen pečivo ve tvaru selete, místně vepřové kolínko. Vepřové maso je prastarým symbolem hojnosti a štěstí a prase bylo zvlášť ve slovanské tradici považované za zvíře zasvěcené slunci. Na jihu Evropy se k vepřovému pojídaly fazole jako symboly smrti a kaštany jako symboly plodnosti. Inu život a smrt, počátek a konec prostě patří k sobě.

Ve starém Řecku začínala v lednu sezóna jedení masa, v Číně se 24. ledna obětuje kuchyňskému bůžku a v ruské tradici se koncem ledna slavily slavnosti másla spojené s venkovní zábavou a pojídáním blin s kaviárem nebo lososem a samozřejmě máslem. 25. ledna už nám svatý Pavel připomíná, že obrat ke světlu (Kristu) je trvalý a blížící se Imbolc či Hromnice konec vlády tmy ještě potvrdí.

U nás se v lednu prováděly tradiční zabíjačky, dražby dobytka a hony a leden byl také považován za vhodný měsíc pro svatby. Zároveň se mlátilo obilí, které se nestihlo vymlátit do Vánoc. Jak už jsme se zmínili dříve, leden je prostě správnou dobou na to, abychom se vrátili ke všemu, co jsme za předešlý rok sklidili, ale ještě nestihli zpracovat. Abychom si znovu prošli, co jsme prožili a své vynaložené úsilí přeměnili v moudrost a obživu. Abychom se dobře připravili na nový začátek, na vykročení do dalšího roku. Tak třeba v únoru?

Autor: Eva Leňová