Listopad - vyživit tělo i ducha

10.11.2017

Listopad. Už zvuk toho slova v nás vyvolává touhu schoulit se někde doma u kamen s hrníčkem teplého čaje nebo - ještě lépe - miskou teplé polévky. Něco podobného koneckonců právě dělá příroda kolem. Stahuje se dolů a dovnitř, připravuje se k zimnímu klidu. Čekají ji měsíce chladu a sucha, je třeba minimalizovat výdej energie a hezky si odpočinout.

"Dušičkové" dny v nás mohou vyvolávat pocity melancholie a smutku, vnitřní nekonkrétní touhu po světle, teple a lepších časech. Život ovšem probíhá v cyklech a tak máme dobu nadšeného jara a radostného léta nejen daleko za sebou, ale i kdesi před sebou. Je třeba se dobře připravit, jinak na tato náročná období nebudeme mít dost energie.

ČAS NA ZAMYŠLENÍ

A právě k tomu nám podzimní mlhavé dny a dlouhé večery dávají spoustu příležitostí. Máme dostatek prostoru trochu se zamyslet, aspoň pro sebe si vyhodnotit uplynulé měsíce, položit si otázku, proč se cítíme, jak se cítíme, a napravit, co je třeba. Člověk přirozeně ví, co má dělat, co potřebuje a čemu by se měl vyhýbat. Pokud ovšem sebere odvahu a podívá se na věci nezaujatě.

Depresivní nálady a táhlé smutky bývají důsledkem toho, že nežijeme podle svého přesvědčení, svých hodnot ani potřeb. 

Sám sebe člověk prostě neobelže. Jedině, že by si nasadil vhodná antidepresiva a předstíral radostnost v "americkém" stylu usmívajících se, šťastných a úspěšných. Moudří ovšem radí si své chmury prožít, zužitkovat je k pravdivému pohledu na sebe a svůj život a provést potřebné změny.

Nemusí to být hned, není kam spěchat. Teď je opravdu lepší schoulit se doma v bezpečí, v tichu si zalézt a dát si čas pro sebe. Důležité je ale nezůstat tak, nezavírat se jako ježek, který jen vystrčí na ostatní své ostny. Ke spokojenosti v životě jsou totiž velmi důležití lidé kolem nás a těm se musíme umět otevřít, podělit se s nimi o svá trápení, přijmout od nich útěchu, radu a učit se od nich.

JAK TO BYLO DŘÍVE

Tohle vše naši předkové dobře věděli a - co je ještě důležitější - podle toho také žili. Na svátek svatého Martina (11. listopadu) se například tradičně hodnotil předchozí hospodářský rok, docházelo k výplatě najímaných pomocníků a případnému uzavírání smluv na rok nadcházející. Podle typu práce, místa a hospodářské situace se výše zmíněné sice mohlo protáhnout až do začátku nového roku, co ovšem k Martinovi patří neodmyslitelně, jsou typické martinské husy.

Ne, nejedná se jen o nesmyslnou legendu spojovanou se svatořečeným vojákem, jenž se za bouře podělil o svůj plášť s chudákem a následně založil mnoho škol, klášterů a vždy pečoval o potřebné. Martinské hody jsou spíše projevem vnitřního vědění o nezbytné potřebě dobře se vyživit a zabezpečit na zimu. Vhodnou formou vyživení nejdůležitějších orgánů a funkcí těla je právě maso a dostatek tuku.

MASO JE VZÁCNÝ DAR

Proto také v listopadu začínají hony a maso se dostává na stůl častěji než v jinou roční dobu. Naši předkové si zvířat, která jim sloužila k ulehčení práce i jako zdroj potravy, nesmírně vážili,

k jejich zabíjení přistupovali s úctou a vždy pečlivě spotřebovali vše, co získali. Maso se jedlo a udilo, střeva se používala na šití, kůže na oděvy a brašny, paroží k léčení, na výrobu nástrojů i jako ozdoba, podobně jako kopyta. Podzimní zabíjení zvěře také mělo svůj důvod v potřebě snížit stáda na velikost, kterou bude možné přes zimu opatřit a uživit. U nás se o lov starají myslivci se svým patronem svatým Hubertem. Hubert ale nemá na starosti jen střílení, můžeme ho zároveň vnímat jako člověka, který ctí přírodu a umí pracovat s tichem.

"To dnešnímu člověku chybí. Ta touha po tichu zároveň v sobě nese i potřebu vnímat pravdivě svět," řekl pro Český rozhlas katolický kněz František Eliáš.

Hubert slaví svůj svátek - jak jinak - 3. listopadu a váže se k němu mnoho místních tradic. Slavnostní průvody, hostiny a zábavy oslavují nejen myslivost jako péči o lesy a zvěř, ale nesou v sobě i silný prvek poděkování a uctění přírodních sil. Ta nejtypičtější a koneckonců i nejoceňovanější vysoká - jelen - patří po celá staletí mezi posvátná zvířata a dokonce i křesťanská církev ho přijala jako symbol světla.

V pohanských tradicích se na podzim uctíval rohatý bůh lovu, pozemských sil, lesa a proměn v přírodě a v den jeho svátku se konal rituál požehnání všech zbraní, které jsou používány k lovu. Římané zasvětili listopad bohyním lovu Dianě a Artemis. A hádejte, proč má 30. listopadu svůj den svatý Ondřej, patron rybářů a obchodníků s rybami! Že jste si nevšimli? Tak to si udělejte o víkendu výlet k nějakému pěknému rybníku, výlovy jsou v plném proudu.

JAK SE VYŽIVIT

Ovšem nejen masem a rybami živ je člověk a na podzim nám příroda skýtá dostatek dalších zdrojů, které v chladném období potřebujeme pro zdraví vnitřních orgánů (hlavně ledvin a močového měchýře) a hlubokou výživu (především krve). Krom kořenové zeleniny a plodin tmavých barev máme již k dispozici také usušené luštěniny, kysané zelí, nastrouhaný křen. Co víc si pro svou imunitu přát.

S delší dobou trávenou doma se přímo nabízí možnost delší přípravy pokrmů, ať již hustých polévek a směsí "co dům dal" nebo nejrůznějších ragú, gulášů, perkeltů, eintopfů nebo jak těmto tradičním zimním pokrmům chceme říkat. Můžeme i déle posedět kolem stolu a naslouchat si navzájem. Večerní přástky bývaly dříve nejen příležitostí k předání moudrosti a tradice, ale posilovaly i vztahy mezi lidmi, rodinné vazby a tím napomáhaly dobré přípravě na dny příští.

CESTOU DO HLOUBKY

V životě člověka představuje listopad stáří a klid, ale také vnitřní bohatství. V křesťanské tradici je zosobňuje například svatý Albert (15. listopadu), patron vzdělanosti a předávání znalostí, nebo patronka početných rodin svatá Markéta (16. listopadu). Obě oblíbené světice - svatá Cecílie (22. listopadu) a svatá Kateřina (25. listopadu) dávají příležitost sejít se; kateřinské zábavy bývaly navíc v mnoha oblastech tzv. babské, se vzpomínkou na babici Morenu přebírající vládu nad světem.

V podobě bohyně Hekaté byla sv. Kateřina také patronkou noci, tajemných sil a podsvětí. Určovala běh života, osud, ochraňovala děti a rodiny. Dokázala povolat duše mrtvých. I keltská Cailleach, nazývaná někdy "Spirálová baba", jindy prostě "Stařena", byla vždy spojována se smrtí - ale také se znovuzrozením. Byla totiž strážkyní kouzelného kotle, v němž se vařily lektvary, propůjčující obvykle hrdinům nadpřirozené vlastnosti.

K uctění jejich moci dodnes slavíme hned 1. listopadu významný svátek, celosvětově známý pod různými jmény: svátek Všech svatých/Památka zesnulých, Samhain, Halloween. V tento den začíná temná část roku, otevírají se brány mezi světy, duchové a zesnulí mohou k nám a lidé naopak do říše mrtvých či světa bohů, zákony prostoru a času dočasně přestávají platit.

V dřívějších dobách se předkové uctívali také tím, že se pro ně uspořádala hostina. Původně docházeli příbuzní pojíst přímo na hroby svých zesnulých, později se pro ně prostíralo doma a jídlo se jim nosilo na hrob (dnes už jen květiny a svíčky). Pořádaly se průvody, místy se koledovalo. Peklo se obřadní pečivo "kosti" nebo "dušičky". Po setmění se do okna dávaly speciální chleby upečené pro duše v očistci, které se v noci vracely do rodného domu. Kousek těsta se při pečení vhodil do ohně, aby se jim v očistci ulevilo. Očistná moc ohně se využívala také ke spálení všech smutků, bolestí a strastí uplynulého roku, symbolizovaných slaměnou figurínou. Že vám to něco připomíná? Inu, nejen Moreny na jaře je třeba se zbavit, odlehčit si musíme před každým vykročením do nového, jinak pro nás ponese stejnou pachuť jako to staré.

ČAS PRO RODINU

Pokud vás náhodou krom podzimních depresí občas trápí také výčitky svědomí, že své postarší příbuzné, přes všechna dobrá předsevzetí, většinou navštívíte jen párkrát do roka, hlavně kolem dušiček a Vánoc, věřte, že to tak být nemusí. Listopadové a předvánoční období je tradičně zasvěceno návštěvám stárnoucích příbuzných. A odkládání starých ideálů. Ani tento zvyk by neškodilo dodržovat, co říkáte? Tak si nechte od babičky uvařit hrnek dobrého bylinkového čaje a pusťte se do toho.

Autor: Eva Leňová