Makrobiotika s nadhledem a bez dogmat

06.12.2017

Rozhovor se Zuzanou Terešovou, lektorkou makrobiotiky

K makrobiotice se dostala náhodou před 25 lety a vychovala na ní dvě děti. "Nikdy neměly antibiotika," říká Zuzana Terešová. Dnes vede soukromé terapie, lekce vaření a jídelní klub v Praze v Moravské ulici, kde vaří podle zásad makrobiotiky. To, co žije, vyučuje pro Akademii léčivé výživy s nadhledem a bez dogmat.

K makrobiotice jste se dostala začátkem 90. let hned po studiích vysoké školy. Jak?

Tehdy jsem pracovala v cestovní kanceláři, kde jsem zabezpečovala zájezdy pro cizince přijíždějící do Čech. Byla jsem čerstvě vdaná a plánovali jsme rodinu. Přišla ke mě kolegyně a říkala: 'Nekupuj si knihu Orientální diagnostika od pana Kushiho, to už bys v životě nedala nic do pusy.' Tak jsem šla a koupila si ji. Přišla mi naprosto logická. Když jsme s mužem přešli na makrobiotiku, byli jsme už dva roky vegetariáni - ve velkém jsme jedli jogurty a sýry a často jsme byli nemocní. Najednou nám zmizela únava, přestalo téct z nosu... V té době makrobiotické kuchařky ještě nebyly a tak jsme dělali spoustu chyb. Talíř nebyl kompletní, měl hnusnou béžovou barvu, občas letělo něco do koše a já třískala hrnci, že už na to kašlu. Ale pak jsme šli na kurzy makrobiotiky, kde jsme se seznámili s podobnými lidmi. Já otěhotněla a u makrobiotiky jsme už zůstali.

Na makrobiotice jste vychovala dvě děti.

To je pravda a v životě ani jedno z nich nemělo antibiotika. Dceři je 22 let, synovi 16. Tím, že jsme před narozením dcery byli vegetariáni a jedli ve velkém mléčné výrobky, přeneslo se to i na dceru a tak občas mívala kašle ze zahlenění. Obvykle jsme nemoc za dva, tři dny vyléčili lotosovými čaji a obklady. Jednou si ale postavila hlavu, že chce léky. A tak naše obvodní doktorka dceři dala homeopatika. Nikdy léky nebrala, o prázdninách u babičky, když dostala teplotu, měla problém spolknout i paralen. 

Myslím, že hlavním důvodem, proč jsou děti zdravé, fyzicky i psychicky vyrovnané je to, že vyrostly bez 'klasického' jednoduchého cukru - sladkých nápojů, džusů, zmrzlin, sladkých jogurtů...

Opravdu je hlavním zlem současného stravování bílý cukr?

Je jedním z nich. Za léta makrobiotiky jsem došla k názoru, že ani tak nevadí, když si člověk čas od času dá plátek masa a k tomu hromadu salátu nebo ještě lépe dušené či napařené zeleniny - což jsou z mého pohledu nejlepší tepelné úpravy. Daleko horší dopad na zdraví má, jíte-li hodně rafinovaného bílého cukru. A ještě bych přidala mléko a mléčné výrobky. A také chemicky a geneticky upravované jídlo.

Bílý cukr je často skrytý - v nápojích, sladkých pečivech, kečupech... V čem konkrétně v našem těle škodí?

Jednoduché cukry se rychle štěpí a to zatěžuje slinivku a následně i naše trávení. Rychlé štěpení způsobuje prudké výkyvy hladiny krevního cukru, která vylítne nahoru a vzápětí padá dolů. Slinivka tyto výkyvy reguluje pomocí dvou hormonů - inzulinu a glukagonu. Nedostatek resp. nadbytek jednoho či druhého způsobuje buď cukrovku nebo hypoglykémii, což jsou závažná život ohrožující onemocnění, jejichž počet v posledních letech rapidně roste. Člověk by se měl pohybovat v příjemné sinusoidě bez velkých výkyvů a ne padesát výkyvů přes den, když to přeženu. 

Když lítá krevní cukr, kolísá i naše nálada, zhoršuje se schopnost trávení a koncentrace, jsme unavení a podráždění. 

Naše tělo potřebuje komplexní, takzvané pomalé cukry, ty najdeme v obilovinách, sladech a sirupech.

A to zmiňované mléko? Proč jej makrobiotika téměř vylučuje?

Mléko je velkým tématem nejen v makrobiotice, ale i mezi odborníky a lékaři. Obsahuje bílkovinu kasein, která je údajně v zažívacím traktu téměř nerozpustná, sráží se v žaludku a způsobuje trávicí obtíže, především plynatost, průjmy a křeče. Makrobiotika vyřazuje mléčné výrobky hlavně kvůli jejich hlenotvornosti. Jejich častá konzumace může způsobovat nachlazení, kašel, rýmu, ekzémy. V kombinaci se solí, pečivem a dalšími živočišnými produkty tento hlen v těle tuhne a může být základem pro vznik rakovinových onemocnění. Proto čím méně bude v našem jídelníčku sladkých nápojů, cukru a mléčných výrobků, tím budeme mít v lepší kondici střeva, plíce, slinivku a vlastně celý zažívací systém, prostřednictvím kterého přijímá výživu i naše tělo. A na její kvalitě záleží.

Lidé dnes ale tíhnou k energeticky hutným, chuťově výrazným jídlům, jako jsou maso, sýr, sladkosti, výrazně slaná a tučná jídla, alkohol... Čím to?

Přišlo to postupně - televize, reklamy, internet, mobilní telefony, neustálá dostupnost, časový skluz... To jsou frekvence, na které lidský organismus nebyl zkonstruovaný. Jak se snažíme přizpůsobit moderní době, může docházet k nechtěným stravovacím zlozvykům. V okamžiku, kdy veškerou energii vynaložíme na základní fungování: vstát, jít do práce, vrátit se, komunikovat s rodinou, na to shánět a vařit si kvalitní jídlo zkrátka už nemáme sílu. Není divu, že v takovém kmitočtu nejsme schopni vnímat základní věci, natož pak to, jak se po jídle cítíme. Proto se dnes řada lidí snaží zavádět slow food - v klidu uvařit a vychutnat si jídlo. Právě doma uvařené jídlo z kvalitních surovin nám může každodenní stres lépe zvládat.

Jak? Psychika se může opřít o silné tělo?

Přesně tak. Jíme každý den. 

Každé sousto, které do sebe vkládáme, je informace pro tělo. 

Čím budou informace z jídla jednodušší a čím jich bude méně, tím menší práci bude muset tělo vynaložit, aby je zpracovalo, a zároveň ušetří víc energie, kterou můžeme využít jinde. Vhodná strava vyčistí naše tělo a my budeme lepším přijímačem pro všechno, co k nám přichází. Ve chvílích, kdy jsme unavení, nemáme energii ani na naše každodenní úkoly, často si pak stěžujeme, že nám to 'hlava už nebere'.

Jaké zdravotní efekty má makrobiotika na tělo?

Ovlivňuje činnost orgánů, způsob myšlení, lépe se nám bude dýchat, zmizí bolesti kloubů, nemoci spojené s věkem se oddálí nebo vůbec nepřijdou. Choroby, které měli dříve padesáti-šedesátiletí, dnes mají třicátníci. To vše může makrobiotika ovlivnit.

K makrobiotice se snažíte přistupovat nedogmaticky. Jak jste k tomu dospěla?

To je výsledek mého 25letého zkoumání a praxe. Zpočátku jsme byli hodně striktní. Získat si odstup mi pomohlo, když jsem v druhé polovině 90. let začala vyjíždět do Holandska do Kushi institutu. Nedávno jsem četla krásné přirovnání, že poznání je jako les. 

Ten, kdo nic neví, vidí jen les. Ten kdo hledá, vidí nejenom les, ale i všechny stromy, květiny, mech... A ten, kdo už ví, vidí zase jenom les. 

Jak si člověk skládá informace, může se v nich ztratit. A je jedno, zda jde o stravu, jógu, meditaci, konstelace, psychosomatiku, bioenergetiku, dechové terapie... Je v pořádku si tím lesem projít. Jen je dobré, když má člověk kamarády, kteří ho upozorní, že se ztratil, například ve vámi zmiňovaném dogmatickém přístupu. A to je ta krása dostat se přes všechno poznání zase zpět k jednoduchosti. Už být ve stravě poučený, ale příliš nezkoumat, zda si dáte jeden nebo tři kopečky rýže a jestli k tomu je dnes lepší čočka nebo fazole.

Učíte, že 70 % talíře by měla být přirozená strava, 30 % si člověk může nechat na občasné úlety. Líbí se mi váš přístup, že není třeba být stoprocentní.

Není... Ale je dobré, když se člověk alespoň po dobu jednoho roku projde jistou 'očistou' (a tou makrobiotický talíř svojí celkovou skladbou oproti klasickému ze začátku může být) v rámci pěti ročních období a orgánů, které k nim náleží. To znamená, že mimo jiné vynechá mléčné výrobky, cukr, kávu, alkohol, uzeniny, polotovary, chemicky upravené jídlo... Postupně, jak se naučí své tělo znát, najde nové recepty a zjistí, co tělu dělá a co nedělá dobře, může se začít v rámci svého jídelníčku mnohem volněji pohybovat a odskakovat si do zmiňovaných 30 %, které jsou k dispozici. Takto nás to učili velké kapacity v Kushi institutu a mám to vyzkoušené. Funguje to a člověk se pak necítí tak sešněrovaný.

Plátek masa a k tomu kopa zeleniny považuje dnes řada lidí za vzor zdravé stravy. Makrobiotický talíř tvoří z velké části obiloviny. Jaký je jejich význam pro výživu?

Odhlédneme-li od lovců mamutů, obiloviny byly po desetitisíciletí základem stravy. V zrnu je obrovská životaschopnost a energie. Neobroušené zrno v zemi může naklíčit a znovu vyrůst. To, že se od obilí odchází je důsledkem geneticky upravených osiv, znečištěné půdy, vzduchu a vody. Lidé pak mohou mít s trávením obilovin problémy, přibírat, otékat, mít alergické reakce... Oproti tomu maso, pokud k němu sníte hodně zeleniny, relativně snadno strávíte. V dlouhodobějším časovém horizontu vás ale může maso stáhnout, zablokovat slinivku, játra, žlučník a tlusté střevo. Věřím, že kdybychom si měli zvěř sami ulovit a zpracovat, vrátíme se k obilovinám. Navíc lovci lovili zvěř, protože jim nic jiného nezbývalo, neuměli ze začátku obilí vypěstovat.

Jenže velkochovy dobytka umožňují jíst víc masa, než kdykoliv předtím v historii...

... ale s katastrofickými důsledky pro ekologii. Lesy ustupují pastvinám, na polích se místo obilí a zeleniny pro lidi pěstuje krmivo pro dobytek. Jak dlouho to tak půjde dál, je otázka.

A jaké jsou výhody masa

Maso je koncentrovaná energie, dá tělu sílu. Když jsem svého času chodila do fitka, držela jsem s kamarádkou ze zvědavosti proteinovou dietu. Jednou dvakrát denně jsem jedla rybu s hromadou zeleniny, obilniny či ovoce jsem mohla mít jen dopoledne na snídani a svačinu. Během tří týdnů spolu s cvičením jsme byly krásně vyrýsované. Ale cítila jsem, jako bych v břiše měla kámen, bolela mě slinivka, játra a žlučník. Moje tělo mi řeklo okamžitě, co jiní pocítí třeba až za pár let.

Autor: Veronika Veselá, editorka časopisu Kondice