Nastartujme se v dubnu

04.04.2017

BAREVNÉ VELIKONOCE

Asi nejtypičtějším svátkem jara, který se u nás dodnes dodržuje a slaví, jsou barevné, chutné a veselé Velikonoce. Vyjdeme-li z předkřesťanských tradic, jsou Velikonoce - Ostara - totožné s oslavou jarní rovnodennosti. Aby se křesťanství jasně vymezilo vůči pohanským kultům, byl někdy koncem 6. století přijat výpočet data Velikonoc zohledňující první úplněk po jarní rovnodennosti.

A tak nám letos tato oslava nového života, velká noc ze soboty na neděli po ukřižování, během níž dochází k zázraku zmrtvýchvstání Krista, vychází až na 16. dubna. Což je dobře, protože aspoň bude teplo, vše pokvete, všude bude plno mladé zeleně, nám se bude chtít ven, navštívit své blízké, trošku se protáhnout, užít si volna. Prostě chovat se jarně a zeleně.

Duben nám ovšem nabízí mnohé další barvy. Tak zvaný velký nebo pašijový týden začíná květnou nedělí, kdy se v kostelech světí kočičky či jiné zelené ratolesti (kterými se pak vymetá z domovů vše nedobré). Na modré pondělí se kostely zdobí modrým, resp. fialovým suknem a nesmí se pracovat, při šedivém úterku pohoníme pavouky v rozích, na škaredou středu vymeteme i saze z komína.

Je zajímavé, že si poslední večeři Páně na zelený čtvrtek obvykle připomínáme špenátem nebo nějakou divokou zeleninou - tady se nám to křesťanství nějak motá s jinými tradicemi. Na bílou sobotu se připravuje vše na nedělní hostinu, ještě se trošku uklízí, ale hlavně vaří, peče, zdobí se vajíčka a pletou pomlázky. V neděli se to potom všechno sní a v pondělí vyběhá při tradiční obchůzce.

Každý ze symbolů Velikonoc nese několik vrstev významů a všechny slouží k obnově sil, regeneraci organismu a přípravě na další část ročního cyklu. 

Takové vajíčko například představuje nejen tvar s nejvyšší koncentrací energie v podobě, z níž může vznikat život, jak ho vidí posvátná geometrie, ale vzhledem k obsahu živin, které zajišťují rozvoj tohoto nového života, jej můžeme považovat za dokonalou a snadno stravitelnou kombinaci multiminerálu a multivitaminu v plně přírodní formě.

Kočičky jsou jak známo částečně rozvité pupeny vrby jívy, stromu, jemuž se přisuzuje nejedna magická vlastnost. Důležitější ovšem je, že se její blízká příbuzná - vrba bílá - odnepaměti používala k léčbě různých nemocí a infekcí, jako analgetikum a na srážení teploty. Moderní věda na jejím základě vyrobila univerzální všelék acylpyrin. I když se mu dnes z různých důvodů snažíme vyhýbat, je jisté, že mnoha lidem dokázal za těch více než sto let své existence zachránit život.

Mláďata, ať již je to "náš" beránek nebo importovaný zajíček, který se k nám sice dostal z anglosaských krajů, ale znali ho už staří Řekové, Egypťané a dokonce i Číňané, jsou roztomilá a mnozí dnes mají s jejich pojídáním potíž, maso ovšem mají chutné, křehké a plné živin bez doprovodných toxinů, jak tomu bývá u starších kusů dobytka. A protože stádo by všechna mláďátka stejně přirozeně neuživilo, učí nás naši předkové i jejich pojídáním rituálně uctít život a jeho dary.

NABIJME SE ENERGIÍ

Nabité mladou energií života a sílou, kterou potřebovaly k tomu, aby vyrašily po zimě mnohdy ve značně nepříznivých podmínkách, jsou také všechny jarní výhonky a plané rostlinky. Nemáme-li k nim přístup, pomůžeme si aspoň naklíčením semínek nebo luštěnin. I do klíčků uložila příroda vše pro život nezbytné a my si to z nich dokážeme snadno vzít. Bude nám u toho ovšem chybět procházka přírodou a energie přijímaná všemi smysly.

Někdy se ale nedá nic dělat, z města ven se nedostaneme, tak se můžeme potěšit a tělo rozhýbat při přípravě nejrůznějších pochoutek z nich. Nezapomínejme, že obsahují nejen vitaminy rozpustné ve vodě, ale i v tucích, takže chceme-li využít všeho, co nám nabízejí, musíme si je trošku pokapat nějakým kvalitním olejem. 

Zálivka je vůbec důležitá pro změkčení v rostlinkách a klíčcích obsažené vlákniny.

A i když se ta nerozpustná prostě nerozpustí, rozhodně ji potřebujeme k přirozenému pročištění střev. Je také možné posypat si klíčky a výhonky chleba namazaný máslem nebo si je přidat do polévky. Svým rychlým růstem se dle východní tradice řadí k elementu dřeva, osvěží nám proto játra i žlučník a výborně se hodí do jarní stravy. Zelené jsou díky chlorofylu a obsahují důležité aminokyseliny - stavební kameny všech bílkovin.

Další, téměř magickou ingrediencí klíčků a výhonků, jsou enzymy, životně důležité biokatalyzátory, bez nichž v organismu doslova nic neprobíhá, jak by mělo. Chemickým složením se jedná o bílkoviny, které mají velmi specifické funkce při startování různých procesů. V současné době zná věda asi 3000 různých enzymů, ale jejich skutečný počet bude mnohonásobně vyšší.

Enzymy jsou důležité nejen pro látkovou přeměnu, ale i pro nervovou činnost, myšlení, schopnost hojení a regenerace - proto se uvádí, že zpomalují procesy stárnutí. Díky tomu, že tělu pomáhají zbavovat se odpadních látek a zbytků po buněčném rozpadu, zabraňují vzniku zánětů, které jsou hlavní příčinou většiny "civilizačních chorob" jako cukrovka, ateroskleróza, ale i Alzheimerova nemoc nebo osteoporóza a hormonální problémy.

Enzymy jsou tím, co startuje náš imunitní systém, a - což je v dnešní době snad ještě důležitější - dovedou jeho aktivitu také tlumit

Přehnané imunitní reakce totiž dokážou ničit i zdravé tkáně a způsobují autoimunitní onemocnění, jako jsou roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida. Jsou také příčinou různých potravinových alergií a nesnášenlivostí, oblíbené metly současnosti.

Tady se ovšem jedná o souběh několika okolností: nedostatečně rozložená strava (často v důsledku nedostatku trávicích enzymů), která se přes poškozenou nebo ztenčenou střevní stěnu dostane do krve a imunitní systém ji vnímá jako cizorodé látky. Krom podpory zažívání je tedy velmi důležité starat se o funkčnost a rovnováhu reakcí imunitního systému.

A tak jsme zase zpět u enzymů, které jsou nezbytné pro dobré trávení. Jejich nejdůležitějším zdrojem v organismu je slinivka břišní. Fungují tak, že potravu rozloží na základní složky, které již mohou být vstřebávány do krevního řečiště a předávány jednotlivým buňkám. Obvykle se nicméně udává, že množství, které si organismus umí sám vyrobit, není dostačující a je nutné si je doplňovat stravou.

UMOŽNĚME PŘIROZENOU SPOLUPRÁCI

Enzymy v organismu působí spolu s vitaminy, minerály, stopovými prvky a ostatními živinami. A naopak, aby organismus vitaminy a minerály dokázal využít, potřebuje zase dostatek enzymů. Vzniká nikdy nekončící kruh vzájemné spolupráce jednotlivých nutrientů a potřeba mít jich ve stravě obsaženu co možná nejširší škálu. Tomu se říká synergické působení a takhle v přírodě, jejíž je lidské tělo součástí, funguje všechno.

Dobrou zprávou pro všechny, kdo právě neholdují nejrůznějším doplňkům výživy a zaručeným instantním prostředkům, je, že těchto přirozených zdrojů máme dostatek. Krom mladých rostlinek, běžných bylinek, výhonků a klíčků je vynikající kvašená zelenina. Jedním z prvních poznaných účinků enzymů byla konec konců schopnost fermentace. 

Proces kvašení využívali lidé k výrobě piva, vína, sýrů a těsta již v dávnověku.

A protože víme, že kvašenou zeleninu milují naše játra a jaro je dobou jater, určitě si ji budeme přidávat alespoň polévkovou lžíci ke každému jarnímu obědu. Enzymů z rostlinných zdrojů bychom pro své zdraví měli údajně sníst pět porcí denně a nezapomínejme, že jejich teplotní úprava nesmí překročit 40-45°C (teplota žaludeční kyseliny je dle některých zdrojů 42°C).

Takže ideální je přidávat si všechno to mladé zelené až do uvařených jídel nebo enzymy pojídat v podobě nejrůznějších salátů a dochucovacích dobrůtek. Inu, naši předci dobře věděli, proč se k velikonočnímu uzenému zásadně podává hořčice (nepasterovaná, tedy s obsahem enzymů) a křen (obvykle strouhaný s jablkem nebo alespoň pokapaný jablečným octem čili fermentovaný).

Autor: Eva Leňová

Zdroje:
http://zdravi.doktorka.cz/co-jsou-enzymy2/
Prisenžňáková L., Enzymy - jiskry života, Meduňka únor 2013


Pro inspiraci uvádíme ještě recept z taoistické tradice od Nam Singha, lektora ALV, který do vaření rád používá zelený čaj, bohatý na antioxidanty, se schopností aktivovat enzymy.


Zálivka na salát

Jednu čajovou lžičku lístků zeleného čaje dobré kvality asi minutu zahříváme v 15 ml rýžového nebo vinného octa (nesmí přejít var). Po vychladnutí scedíme a do octa vmícháme asi čajovou lžičku medu, na drobno pokrájenou šalotku, nasekané použité čajové lístky, sůl a pepř. Za stálého šlehání pomalu po kapkách přimícháme 25 ml bílého sezamového oleje. Můžeme použít jiný olej neutrální chuti, ne olivový. Odložíme do ledničky a necháme přes noc odstát. V lednici vydrží zálivka 3-4 dny.