Říjen - na úklid a prevenci čas jako stvořený

09.10.2017

Šmankote, už je tu říjen. A já jsem toho tolik nestihla. Chtělo by to naposledy pokosit trávu, petržel, tak tu už neprotrhám, boby potřebují ještě pár dní a rajčata možná i déle. O dokončení letních plánů v domácnosti a letošních pracovních i soukromých záměrů a tužeb ani nemluvě. Máte to podobně? Tak to pro nás mají moudří z dávné minulosti jednu neocenitelnou radu: posaďte se na to.

Například svatá Hildegarda přirovnává říjen ke staršímu člověku, který už občas bývá unavený a někdy je mu i chladno, tak si sedne, malinko se schoulí do sebe, zahřeje se svým vlastním teplem, podívá se na věci z trošku jiné perspektivy, vynechá to nepodstatné, přestane se honit za potřebami mládí, obrátí se do svého nitra a pustí se hlavně do toho, čím potěší svou duši.

Tělo si samozřejmě vyživit a obstarat musíme, není ale třeba splnit mu každé přání. I příroda kolem nám ukazuje, jak na to. Zbavuje se všeho méně podstatného, shazuje listí, vydává plody a síly pomalu stahuje do středu a dolů. 

Prosluněné dny jsou ještě teplé, plné nádherných barev, všeho je dostatek, na úklid a prevenci čas jako stvořený.

Nic už ale nesmíme přehánět, protože i náš organismus si pomalu začíná chystat zásoby a zklidňuje se a stahuje na zimu. I zimní nečinnost si člověk může užít, potřebuje si však přichystat dostatek potravy fyzické i duševní, jinak bude jarní procitnutí zbytečně složité a těžké.

VÝCHODNÍ TRADICE

Podle východní tradice vládne na podzim prvek kov, který usnadňuje soustředění, zjednodušuje, dává možnost dořešit otevřená témata a rozhodnout se, kudy se chceme ubírat dál. Z orgánů jsou nejcitlivější plíce a tlusté střevo, o které je teď zvlášť třeba se dobře starat. Stav plic se projevuje kvalitou naší kůže a ta má na podzim tendenci k suchosti, podobně jako střevo, u něhož může nedostatek vlhkosti vyvolávat potíže s vylučováním a zácpu.

Kovu se přiřazuje pikantní chuť a schopnost plic i tlustého střeva vylučovat z těla přebytky a toxiny podpoří kulaté, bílé a ostré zeleniny jako cibule, křen nebo ředkev daikon. Z obilovin volíme zejména rýži a kroupy, vaříme delší dobu, jíme hustší jídla, pečujeme o dostatečné zahřátí organismu, můžeme například přidat v jídle tuků. Pokud jsme snad přes léto občas zapomínali na polévky, je právě nejvyšší čas se k nim zase vrátit.

A JAK TO BYLO U NÁS?

Staří Římané zasvětili Říjen bohu Martovi, který byl nejen patronem válečníků, ale hlavně ochráncem před zimou, hladem a dalšími pohromami. Hned 1. října slavili ovšem svátek Meditriny, bohyně zdraví a vína. Křesťané si 4. října připomínají velkého ochránce přírody a zvěře Františka z Assisi. Že je podzim obdobím nachlazení a nemocí nám 18. října připomene svatý Lukáš, patron lékařů a lékárníků, ovšem také řezníků a právníků. Doufejme, že se jako pacienti nebudeme mít důvod s nikým soudit.

Anebo bude lepší začít se o své zdraví starat sami. Nejlépe hned, dle lidových pranostik nám 21. října svatá Voršila posílá zimu. Budeme si tedy muset dát pozor, abychom se hned 28. nemuseli o pomoc uchýlit ke svatému Judovi, ochránci všech, kdo se ocitají v zoufalé situaci. Ve slovanské tradici se poslední pátek v říjnu slaví svátek Mokoši, bohyně mateřství a plodnosti. Pozůstatky tohoto svátku se uchovaly až do dnešních dnů v podobě podzimních hodů a posvícení, oslav třetí sklizně.

Naši předkové si byli dobře vědomi toho, že mají-li ve zdraví přečkat zimu, potřebují dobrou úrodu, za niž také při různých příležitostech prosili a děkovali. Velkou péči věnovali také uskladnění a zpracování plodin, třeba v podobě naší zázračné potraviny - kvašeného zelí. Recepty na tuto zdravou lahůdku se vesnici od vesnice, dům od domu různí, k osvědčeným přísadám, které zelí dodají na chuti, patří ovšem krom křenu i malá a chuťově spíše trpká jablíčka.

DENNĚ JEDNO JABLÍČKO...

Jablka patří k plodům, které jsou u nás doma, přestože se jejich původ ztrácí v mlze věků. Trasy migrací národů mezi Asií a Evropou jsou lemovány jabloněmi. Křížaly znali lidé v Evropě již v době kamenné. Za rozšíření jabloní vděčíme nicméně římským vojenským oddílům a osvíceným panovníkům od Karla Velikého v 10. přes Karla IV. ve 14. až po Josefa II. v 18. století. Zřejmě i díky nim je dnes jabloň nejrozšířenějším stromem, na začátku 20. století jich jen v naší republice rostlo přes 20 milionů.

Kulturních odrůd jabloní známe nespočetné množství, jablíčka mohou mít velmi různorodé velikosti, barvy i chutě. Je potěšitelné, že se lidé začali vracet k pěstování tzv. starých odrůd, na něž se dokonce specializují některé ovocné školky. Na druhé straně jsou posledních pár let módní i malé stromky na zakrslých podnožích v nádobách, jimiž je možné si oživit třeba balkón v městském bytě.

Narůžovělé květy jabloní nám na zahrádce ozdobí doslova celé jaro, objevují se od března až do května. Krásně voní, inu jabloň patří do čeledi růžovitých. První letní jablka dozrávají už v červenci, poslední zimní plody sbíráme až po prvním mrazíku koncem října. Ke skladování se hodí odrůdy podzimní a zimní, vždy ovšem až v plné zralosti. Jablka nám většinou bez problémů vydrží do Vánoc, některé výjimky až do Velikonoc.

Stejně jako barva jablek sahá od zelené přes žlutou, červenou, karmínovou až k temně rudé a někdy vidíme i jablka dvoubarevná, s tzv. "líčky", která zčervenají na osluněné straně plodu, mohou mít jablka i dužninu zelenobílou, smetanovou, nažloutlou nebo narůžovělou. Konzistenci mívají od křehké a šťavnaté až po moučnou, některá jsou více, jiná méně aromatická

Chuťové zkoušky jablek připomínají svou náročností ty vinařské.

Jablka jsou obecně považována za velmi zdravé ovoce, asi nejvíc kvůli obsahu vitaminu C, který se ovšem různí podle kultivaru a zralosti. Jedno až dvě jablka denně stačí, aby se nastartovala regenerace tkání, zlepšila imunita a snížila hladina cholesterolu v krvi - viz anglické "jedno jablko denně a nepotřebuješ doktora". Dospělý člověk by měl ročně sníst asi 32 kg jablek v jakékoli podobě, tradice ovšem dává přednost jablkům pečeným, sušeným a kompotům.

Jablka podporují trávení a upravují stolici. Čerstvá nebo vařená pomáhají při průjmech, strouhaná se střídavě se švestkovým kompotem doporučují při zácpě. Pomáhají vylučovat usazeniny ze střev a jsou tudíž důležitá pro přirozené čisticí procesy v těle. Obsahují kyselinu jablečnou a citronovou a poměrně značné množství cukrů. Díky karotenoidům pomáhají chránit proti onemocněním srdce a oběhového systému. Známá jsou jako přírodní prostředek na čištění zubů.

Plody obsahují až 30 různých minerálů a stopových prvků, vitaminy se nachází především ve slupce. Ve slupce najdeme také značné množství pektinů, jablka se tedy přidávají k dalším druhům ovoce na zahuštění marmelád. Oblíbené jsou do závinů a koláčů, přidávají se k pečenému masu, zpracovávají se na mošty a pyré, jsou prostě nedílnou součástí naší kuchyně. Nakrájené na plátky se suší na křížaly a ze slupek se připravuje chutný čaj.

Prostředkem téměř zázračným a asi nejrozšířenějším domácím lékem na tisíc neduhů je jablečný ocet. Jarní čaj z mladých lístků jabloní byl dříve považován za prevenci šedého zákalu. Dřevo jabloní se používá v řezbářství, k výrobě nábytku a golfových holí.

Autor: Eva Leňová

Prameny:
Trnková K., Zázračné plody uzdravují, STUDIO trnka s.r.o., Praha, 2012
Větvička V., Zelená kuchyně, Lidové nakladatelství, Praha, 1988