Únor pro šípek jako stvořený

06.02.2017

Přestože je únor druhým nejchladnějším měsícem roku, který naši předkové využívali ke spoustě důležitých zimních činností - od vytahování ledů do studených sklepů a pivnic až po masopustní zabíjačky, přináší také paradoxně první předzvěst jara v podobě hromničního oteplení a předjarních bouří s příslibem tání a probuzení nového života.

Staří Keltové slavili počátkem února bohatými hostinami svůj počátek jara Imbolc a uctívali bohyni Brigit jako patronku Slunce a ohně, staří Římané se o svátku Februa, z něhož údajně vznikl i dnešní den zamilovaných - Valentýn, očišťovali omýváním rukou, nohou a hlavy a křesťané světí počátkem února památku svatého Blažeje jako patrona krčních lékařů a ochránce dechu.

V únoru je prostě důležité se dobře vyživit a buď prosbou o přímluvu mocných, nebo vlastní aktivitou se postarat o své zdraví fyzické i emocionální. Není záměrem tohoto článku radit, jak se radovat ze života a udržovat láskyplné vztahy, jež člověka posilují nejen psychicky, ale které mu konec konců zajistí i ochotné ošetřovatele pro případ, že by snad nějakou tou krční nebo jinou chorobou onemocněl.

Má jen připomenout, že před jarními nachlazeními a únavami se můžeme chránit preventivně, kvalitní stravou a aktivním životním stylem. Navíc si umíme pomoci osvědčenými prostředky z přírody. K nejzaručenějším domácím životabudičům jistě patří šípková růže. Ta je krom toho dobrá i na vztahy, vždyť patří mezi nejznámější rostliny bohyně Venuše a byla vždy součástí "nápojů lásky".

Šípky naši předkové používali odedávna, jak dokazují třeba nálezy z doby kamenné. Prastarý druh růže keltské byl velmi ceněn už římskými a řeckými lékaři, především ve formě růžového oleje. Šípková růže roste téměř všude, od nížin až po nižší horské polohy. Dobře snáší sucho a může klidně posloužit jako dekorativní živý plot - jen pozor, aby vám dům příliš nezarostl a nemuseli jste u šípkového čaje čekat nejen na jaro, ale i na nějakého toho prince.

Šípek patří k významným medonosným bylinám, slouží jako skrýš pro mnoho živočišných druhů i jako potrava hlavně pro ptáky - plody neopadají a jsou odolné proti mrazu. Sbírají se v plné zralosti a suší umělým teplem 60 - 80°C, některé zdroje radí později dosušovat v pokojové teplotě. Při pomalém sušení rychle ztrácejí vitamin C a plesnivějí. Ze šípku se však nepoužívají jen plody.

Květy pomáhají při kašli a jako kloktadlo při bolení v krku, příznivě upravují střevní mikroflóru po používání antibiotik, ale i celkově se doporučují proti průjmům a žaludečním křečím. Užívají se při silné menstruaci, posilují játra a nervy, působí proti zánětům i revmatismu a uklidňují a harmonizují organismus. V kosmetice je oblíbený růžový olej proti pigmentovým skvrnám nebo růžová voda.

Dle Matthioliho má šípek z vody a země studenost a trpkost, od větru sladkost a libou vůni, od ohně skrovnou hořkost a barvu. 

Mladá růže obsahuje více hořkosti než trpkosti či schopnosti svírati a z té příčiny také více projímá. Suchá růže spíše stahuje a ucpává. To potvrzuje i moderní věda: díky kombinaci vápníku, rutinu a vitaminu C jsou šípky nejlepším přírodním lékem proti paradentóze a onemocnění dásní.

Krom vitaminu C, jehož obsah je ovšem výrazně nižší, než doporučená denní dávka při nachlazení, najdeme v šípcích dále třísloviny, karotenoidy, z nichž si organismus dovede vytvořit vitamin A, flavonoidy, vitamíny B1, B2, P a K, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), asi 30% cukrů, slizy, pektin, minerální látky jako vápník, fosfor a železo a malé množství silice.

Pravidelné popíjení čaje dokáže divy: zvyšuje obranyschopnost organismu a pomáhá při rekonvalescenci i celkové únavě. Používá se při léčbě úplavice, kašle, bolesti v krku, průduškových potíží, zpevňuje cévní stěny a příznivě působí při křečových žilách. Šípky příznivě ovlivňují některé enzymatické pochody, používají se při zadržování tekutin v organizmu, písku a kamenech v močovém měchýři, žlučníkových kamenech, ateroskleróze.

Snižují hladinu cholesterolu v krvi, zpomalují nežádoucí ukládání v cévách, snižují lámavost kapilár, zlepšují využití kyseliny askorbové, mají vliv na normální srážlivost krve. Šípek navíc zlepšuje naši schopnost soustředění. V lidovém léčitelství se používá šípková moučka při cukrovce, černém kašli, těžkostech při močení, únavě, vykašlávání krve, silné menstruaci, hemoroidech.

Odvarem si můžeme omývat slzící oči, špatně se hojících rány, doporučuje se na lepší srůstání kostí po zlomeninách, při snížené vylučovací schopnosti žaludku aj. Dříve se používaly i samotné nažky, zejména při revmatismu a jako močopudný prostředek.

Čaj ze šípků je vhodný zejména v období sníženého přísunu vitamínů koncem zimy a v předjaří při tzv. jarní únavě, v období zvýšené spotřeby vitamínů (těhotenství, kojení, horečnatá onemocnění) a při sklonu ke krvácivosti. Jako posilující prostředek bývá doporučován šípkový likér (1 l šípků a 0,5 kg cukru se 8 dní na světle luhuje ve 3 l alkoholu, užívá se 1 sklenka denně před jídlem).

Existuje celá řada variant na správnou přípravu šípků: čerstvé plody se na mírném ohni vaří asi 10-20 minut, materiál lze použít opakovaně, až čtyřikrát, nejsilnější bývá druhý a třetí výluh. Sušené plody (kolem 10 g) se doporučuje rozdrtit a nejprve asi hodinu máčet v 1/2 l studené vody, pak nechat přejít varem a před scezením ještě asi 1/4 hodiny louhovat. Můžeme sladit medem.

Podle jiných předpisů se šípky ve studené vodě namočí přes noc a před pitím zahřejí na teplotu 60 až 80 °C (2 čajové lžičky šípků na 250 ml vody). Ve všech případech je ovšem nutno zabránit ztrátám vitamínu C stykem čaje s kovy, jeho delším stáním nebo skladováním na světle. Kvůli jemným chloupkům se také doporučuje tekutinu cedit přes plátýnko.

Šípky jsou oblíbenou surovinou i v kuchyni, zejména na šípkovou omáčku, zavařeniny a sirupy. Pro výrobu marmelád a vín se používají plody zralé a změklé po přejití prvních mrazů, kdy je také nejvýraznější jejich nasládlá chuť. Do mnoha pokrmů se šípek používá jako voňavá přísada.

Chceme-Ii konzumovat dužninu šípků musíme napřed vybrat (tekoucí vodou odplavit) chlupaté nažky. Z čerstvých okvětních lístků lze dělat sirup, který se může používat i jako dochucovadlo na sladká jídla typu rýžového nákypu. Je znám pokrm staršího data rosée, což byl ochucený kapoun nadívaný okvětními plátky šípkové růže.

U šálku šípkového čaje nebo kreativního vymýšlení dalších jídel s použitím této oblíbené domácí pochoutky se jistě ve zdraví dočkáme prvních opravdu jarních paprsků slunce. Třeba nás jimi příslovečně potěší svatý Matěj, jehož svátek 24. února přináší tentokrát již mnohem určitější předzvěst jara.

Matějská obleva pro naše předky znamenala praktické ukončení zimy a začátek jarních zemědělských prací. Brzo po ránu chodili lidé jen v košilích do zahrady a ovocných sadů, kde tloukli ověnčenou vařečkou do stromů a třásli jimi, aby se stromy probudily ze zimního spánku a daly bohatou úrodu. Děti se k nim přidávaly později, a to dokonce bosé.

Tak daleko sice zacházet nemusíme, ale svatý Matěj nám může být vítanou oporou i jinak: umí být totiž nápomocen ve chvílích, kdy nevíme, jak se rozhodnout. A to se může v nadcházejícím jaru plném nových příležitostí a výzev dobře hodit.

Autor: Eva Leňová