Máj - plodnosti a vody čas

LÁSKY ČAS? Květen bývá označován za měsíc zamilovaných, měsíc lásky. Říká se, že žena na prvního máje nepolíbená do roka uschne. Určitě bychom našli ještě další přísloví a zvyky spojující květen s romantikou. U našich předků se ale o žádnou romantiku nejednalo. Květen, a prvomájová noc zvlášť, byl zasvěcen plodnosti a májové rituály sloužily k jejímu zajištění. Láska sice ano, ovšem spíše v její fyzické podobě.

V máji se také uzavíraly sňatky na zkoušku, které mohly být do roka a do dne rozvedeny. Neprokázal-li pár svou plodnost a žena neotěhotněla, nebyl důvod, proč spolu zůstávat i nadále. Svatba v máji - do roka máry, říkávaly naše babičky a v máji se raději nevdáváme dodnes. Ve žních už sice nepotrácíme a děti narozené v zimě přežívají, ale moudrost předků není radno brát na lehkou váhu ani dnes.

KVĚTNOVÉ RITUÁLY

Na konec května obvykle vychází prastaré letniční svátky, církví později přeměněné ve svátek sestoupení Ducha svatého. Při "božím těle" se vesnicí ubírá procesí v čele s děvčátky v bílých šatečkách, která kolem sebe rozhazují okvětní lístky. Cílem procesí je sice chrám, ale před ním nebo kolem něj stojí čtyři oltáře zasvěcené čtyřem evangelistům - rozuměj čtyřem základním principům.

Vesnice obcházely i průvody královniček přinášející požehnání do všech domů. Za svůj úkon dostávaly odměnu, obvykle vejce, jež si po ukončení koledy společně usmažily. Jaro, panna a vejce jako symbol plodnosti k sobě prostě patří. 

ŽIVOTADÁRNÁ VODA

Samo jméno měsíce ukazuje také na jeho spojení s květy a májové byliny jsou považované za nejsilnější léčivé prostředky nadané magickou silou. Krom plodnosti a květů je ale máj spojován ještě s přírodním živlem, který může na první pohled překvapit, a to s vodou. Při hlubším zamyšlení na tom nic divného není, bez vody žádné rostliny plody nedají a žádný život nevznikne.

Jako ztělesnění bohyně panny a její plodivé síly prováděly dříve dívky tou dobou i rituální čištění studánek, aby voda lidem neškodila. Ke studánkám kladly věnce z květů, jejich vodu vylévaly do čtyř světových stran k uctění čtyř živlů přírody a do studánek vhazovaly drobečky posvátného pečiva. Často se také hodovalo v polích, kterým se dostávalo od jednotlivých pokrmů s prosbou o dobrou úrodu. Jízdy králů jsou potom ozvěnou dávného uctění jarní síly v její mužské podobě. 

Mládenci se krom toho vydávali na obchůzku s "vodním ptákem", předzpěvákem zvoleným ze svých řad, a v žertovných písních poškádlili nejednoho souseda. Děvčata je za to řádně polila vodou, takže se v závěru museli jít usušit někam do hospody, kde pak všichni společným hodováním přivolávali hojnost pro nadcházející rok.

Živel vody je vůbec radno mít v úctě. V květnu, který je dobou zelených či rusadlných svátků, jsou nám vodní bytosti - rusalky - nejblíž a mají nad námi největší moc. Je třeba je řádně uctít a vyprosit si jejich přízeň. S nimi si připomínáme své blízké, kteří se ztratili někde ve světě a jsou pokládáni za mrtvé, i duše utonulých. Obřady následující v kole roku budou sloužit opět vodě - přivolávání dešťů.

ŽIVEL VODY JAK HO MOŽNÁ NEZNÁME

Voda pro nás dodnes neztratila svůj význam a vlastně ani tajuplnost. Symbolizuje citovost, proměnlivost, nespoutanost, sílu i hlubokou moudrost. Alchymie vodu považuje za pralátku umožňující tvoření, za přijímající princip. Působením aktivního ohně z ní vzniká člověk jako mikrokosmos a oba principy se oddělují až vstupem do duality.

Voda se nachází všude kolem nás: v mrazivém vesmíru, na Zemi i v tělech organismů. Ve svém těle pak máme stejné procento obsahu vody, jako je moří na planetě Zemi, probíhají v ní všechny pro život nezbytné chemické procesy a voda v lidském těle má podobné složení - obsah prvků a iontů - jako praoceán. Ztráta pouhých 20 % tělesné vody je pro člověka smrtelná.

Voda je důležitá pro průmysl i zemědělství, živí obyvatele přímořských států a území velkých jezer, slouží k dopravě, má zásadní vliv na místní klima. Její význam pro nás připomíná oficiální dokument s názvem Evropská vodní charta vyhlášená - jak jinak - 6. května 1968. S vodou se také pojí několik zajímavostí až zvláštností. Například:

Zhruba polovina molekul vody nacházející se na Zemi může pocházet z komet a meteoroidů. 

Což teoreticky znamená, že když si do sklenice naberete vodu, může obsahovat molekulu, která je přes pět miliard let stará. Vodní koloběh vypařování, deště, vsakování a protékání řekami zpět do moře zajišťuje její filtraci. 

Sama naše planeta nám tedy slouží jako taková obří vodní čistička. 

Látky v pevném stavu jsou obvykle hustší než ve stavu kapalném, a tudíž se v kapalině potopí. Ovšem voda má největší hustotu při 4 °C a její hustota se postupně snižuje na obě strany. To mimo jiné způsobuje, že studenější voda v rybníku stoupá k hladině, kde zamrzne. U dna pak ve 4 °C přezimují vodní živočichové. A kostky ledu ve sklenici plavou.

Voda má vlastnost, která se nazývá povrchové napětí. To znamená, že se povrch kapaliny chová jako tenká pružná fólie a snaží se vytvarovat tak, aby zaujímal co nejmenší plochu při daném objemu. V důsledku povrchového napětí také dochází ke vzlínání vody půdou nejen ke kořenům rostlin, ale spolu s působením osmotického tlaku se dostává až do korun stromů.

Přírodní voda umí sama sebe i látky v ní rozpuštěné štěpit na ionty. Proto dobře vede elektrický proud a živé organismy mohou ve vodě obsažené prvky lehce využívat bez jejich předchozího rozkládání. I proto se téměř ke každé studánce váže nějaká pověst o zázračných vlastnostech a léčivých silách pramene. A každá z těchto legend je v zásadě pravdivá.

Z lidského organismu voda odplavuje škodlivé látky, které vznikají při metabolických procesech. Voda se podílí na rozvodu minerálních látek, stopových prvků a dalších důležitých živin v organismu. Slouží také jako chladicí kapalina a brání našemu přehřátí. Člověk bez vody nevydrží déle než pět dní. Žízeň je fyziologický stav, který člověku signalizuje větší úbytek vody z organismu. Což znamená, že je třeba se napít.

Spotřeba vody stoupá v závislosti na teplotě okolí a na množství fyzické zátěže. Při ztrátě vody je nutno počítat i s jejich ztrátou. Močením dochází především ke ztrátě draslíku a pocením sodíku. K pokrytí těchto ztrát se doporučuje minimální denní příjem tekutin v rozmezí 2-3 litry. Žízeň není radno potlačovat a ani dětem není dobré bránit v napití - jejich organismus funguje v mírně odlišném režimu od toho našeho dospělého, především jejich termoregulace je slabší. 

CO A JAK TEDY "PÍT"?

K pití se doporučuje především pramenitá voda nebo minerálka, slabé čaje (pravé nebo z neutrálních bylin) nebo přírodní ředěné ovocné či zeleninové šťávy. Pít se má v malých dávkách v průběhu celého dne, velké množství tekutin najednou zbytečně přetěžuje ledviny. Zapomínáte-li se častěji napít, pomáhá někdy postavit si na stůl plnou sklenici tak, aby vám na ni často padal zrak, a po vypití ji vždy okamžitě doplnit. Silný černý čaj, káva, slazené nápoje (i v podobě "light") a alkoholické nápoje ztrátu tekutin v organismu nevyrovnají.

Spotřebu nápojů naopak snížíme větším množstvím polévek, dušených nebo vařených pokrmů a syrové zeleniny ve své stravě. Obvykle se nedoporučuje pít během jídla a těsně po něm, přičemž důvody tohoto zákazu se legračně různí. Svatá Hildegarda naopak pití během jídla doporučuje. Člověk, který žvýká, totiž podle ní vlastně vykonává těžkou práci, při níž se vnitřně vysušuje, a není pak schopen požívanou potravu správně strávit a využít.

Rada z pozice zdravého selského rozumu zní: každé jídlo dobře žvýkejte a pijte tehdy, když máte žízeň. Správné množství je pro každého jiné, stejně jako správný okamžik pro napití.

Autor: Eva Leňová

Zdraje:
https://abcvyzivy.cz
https://druidova.mysteria.cz/ZDRAVA_VYZIVA/ZDRAVA_VYZIVA.htm