Tradice

Autor: Eva Leňová

Žijeme v době velkých změn. Svět se propojuje, život se zrychluje, schopnost komunikovat a rychle se přizpůsobit patří k základním předpokladům toho, že si udržíme práci, postavení, přehled. Život je prostě změna, ale nemůže se měnit neustále. V prostředí nepřetržitých změn se člověk stává nejistý, začíná mít pocit, že na to nestačí, není mu jasné, kam vlastně patří a co má udělat pro to, aby někam patřil. Začíná se ptát, jestli není něco v pořádku s ním nebo se světem kolem.

OPŘÍT SE O SVÉ KOŘENY

Možností, jak se v tom všem zorientovat máme samozřejmě mnoho, nicméně tou, která poslední dobou získala značnou popularitu, je návrat k tradicím. Nejedná se přitom o žádné zpátečnictví a nekritický obdiv k monarchii nebo dávným slovanským předkům. Nehovoříme o žádném romantickém blouznění, ale o zcela racionálním a logickém kroku při hledání směru ve svém životě a dění kolem. Člověk se totiž potřebuje podle něčeho v životě orientovat a tradice předků jsou výborným ukazatelem na našich cestách.

Vezměte si jen všechny ty módní výživové směry a vlny zdravého životního stylu. Jedni radí, že tou správnou cestou ke zdraví a štíhlé linii je paleodieta, při níž se jí maso a ovoce a nejí obiloviny a luštěniny. Druzí naopak přísahají na makrobiotiku, která se zakládá právě na obilninách a luštěninách, masu se vyhýbá a ovoce připouští jen v malých dávkách. Zároveň doporučuje vše dobře vařit, podobně jako ajurvéda, jež razí důležitost stravitelnosti. A co na to hnutí raw food? To tvrdí, že vše, co projde tepelnou úpravou, ztrácí enzymy a je pro nás tedy špatně stravitelné a nezdravé.


DŮVĚRA, JISTOTA, MOUDROST, POZNÁNÍ

Proto se rádi obrátíme k tomu, co je léty prověřené, tedy k tradicím. Tradice znamená předávání moudrosti, schopností, obyčejů a mravů dané kultury nebo skupiny z generace na generaci. Pod toto pojetí spadá i vědecké poznání, umění, rituály, morální pravidla a recepty na přípravu jídel. Důvěra k tradici je postavena na předpokladu, že tradiční uspořádání má známé důsledky, tedy, že pokud něco v životě uděláme, přinese to určitý výsledek.

SPOLEČENSKÁ PŘÍSLUŠNOST

I vlastní identitu si vytváříme na základě požadavků společnosti, v níž žijeme, jejích zvyků, a každodenních praktik - tedy na základě naší domácí tradice. Jejím prostřednictvím se učíme přijímat i vyjadřovat svou společenskou příslušnost, sounáležitost s celkem, historickou zkušenost a rodovou kontinuitu. Žít podle tradic nám prostě pomáhá necítit se v tom sám, vydán na pospas. Dává nám oporu, důvod věci dělat, návod, jak je dělat "správně" a lidi kolem, co to vnímají podobně.

Ve skupině nadšených zastánců tradičního rozumného způsobu stravování se tak cítíme jako příslušník víceméně jasně definované komunity, který ví, jak se prostřednictvím stravy dobře starat o zdraví své i svých blízkých, a mezi ostatními členy se cítí naprosto v pořádku, je si jistý, že žije nejlépe, jak může, a ví, jak přispívat k dobru své komunity i větší společenské skupiny do té míry, jak mu to jeho síly dovolují. Učí se ze svých i jejích chyb a o své poznatky se dělí s ostatními a předává je dál nově příchozím i vlastním dětem.


HISTORIE, ZKUŠENOST

Santayanovo prohlášení o tom, že "ti, kdo si nepamatují svou minulost, jsou odsouzeni ji opakovat" si konec konců oblíbilo mnoho politiků, myslitelů i současných novinářů. S ohledem na stravu to znamená, že nás bude pokaždé znovu bolet hlava, když přebereme, a žaludek, když se přejíme, pokud si nezapamatujeme, že tomu tak minule bylo. A právě proto nás tradice učí, že po mastném se nepije voda, jinak se dostaví známé zažívací potíže, nebo že, je-li člověk rozehřátý, nesmí pít studené, jinak si "něco užene". Pomáhá nám prostě neopakovat zbytečně stále ty stejné chyby.


NÁVRAT K PODSTATĚ

Nebudeme třeba jíst denně maso, mléko, vejce a průmyslově zpracovávané potraviny, nebudeme používat umělá hnojiva, herbicidy, pesticidy a chemické konzervanty, jak to v dobré víře činili naši nedávní předkové, když se snažili napravit důsledky válečných strádání a zjednodušit si život díky nejnovějšímu vědeckotechnického pokroku. My už se totiž chceme vyhnout překyselení půdy i organismu, vzniku zánětlivých onemocnění, srdečním chorobám, cukrovce, nadváze i dalším moderním metlám lidstva.

Vědění o tom, nakolik nám životní styl a jídlo ovlivňují zdraví, je také tradiční, viz Hippokratovo "Nechť je ti jídlo lékem" nebo naše domácí rčení "Snídej sám, obědvej s přítelem a večeři dej nepříteli." A přestože o tradiční stravě našich dávných předků nemáme žádné spolehlivé zprávy, můžeme si leccos odvodit z dochovaných lidových zvyků a rituálů. O dožínkách se přece pekly koláče, o Vánocích jedly luštěniny a před Velikonocemi se držel půst.

DUCHOVNÍ ROZMĚR

Jídlo plnilo tradičně roli výživy těla i ducha. Příprava i konzumace jídla v sobě obsahuje posvátný rozměr uctění darů života a zapojení se do jeho proudu. Dodržování tradičních svátků v nás podporuje pocit sociální soudržnosti, která v dnešním světě tak bolestně schází. Absence posvátného rozměru v životě člověka přispívá k jeho pocitu prázdnoty v oblasti duchovní, který se snaží uspokojit různými dietními a jinými filosofiemi, kultem těla či rozumu a pobíháním mezi různými duchovními školami.

Názory na to, co má obsahovat strava přinášející zdraví, dlouhověkost, vnitřní spokojenost a produchovnění života, se na různých místech a v tradicích různých kultur ve svém jádru překvapivě shodují. A tak se například základní principy stravy amerických indiánů zas tolik neliší od stravy středomořských národů, odlišují se jen v konkrétních použitých surovinách, dostupných v danou dobu v dané zemi.

PŘEDÁVÁNÍ, UČENÍ

Všichni dobře víme, že v dávné minulosti neexistovaly písemné záznamy ani školy v našem slova smyslu. Lidé se učili od sebe navzájem - napodobováním činností a nasloucháním vyprávění. Vědění se předávalo ve formě legend a mýtů, praktické umění ve formě zaučování mladších a méně zkušených. Holčičky se učily vařit od maminek a zacházet s bylinami od babiček. Učily se tak přirozeně, jaká je jejich role v rodině, místo v soužití generací, získávaly jistotu, co mají dělat a měly se ke komu obrátit o radu, pokud ji potřebovaly. I díky tomu se naši předkové zřídkakdy cítili osamělí.

Předávání znalostí z generace na generaci vytvořilo zvyky, které však nepřestávaly být racionálními. Právě naopak, dle potřeby se neustále aktualizovaly a uzpůsobovaly. Jinými slovy, tradice je "odpověď na nové situace, odvolávající se k situacím starým". Čas a život samy prověří kvalitu předávaných informací.

ŽIVOST, PRAVDIVOST, SPOJENÍ S REALITOU

Aby tradice mohla fungovat ve výše uvedeném smyslu, musí to být tradice žitá. Žitá tradice se také mnohem hůře manipuluje. Krom jistoty dává člověku svobodu v rámci mezí, které dobrovolně přijme a spoluutváří, a poskytuje mu ochranu před nátlakem a stresem.

Ztratí-li tradice kvalitu žité a spoluvytvářené moudrosti, stává se z ní neživý zvyk vyžadující, aby člověk, který chce příslušet k nějaké skupině, dělal něco, aniž by věděl proč. Je nucen přijímat to, co tu bylo dříve, ne proto, že je to dobré a rozumné, ale protože to je tradiční. Takový přístup je jednoduchý, protože díky němu hned víme, co je špatné a co je dobré, nemusíme nic zkoumat a o ničem přemýšlet. V neděli prostě uvaříme vývar, usmažíme řízek a uděláme bramborový salát. Bez ohledu na to, že je horké léto, mně ze stresu trápí žaludek a manžela žlučník. I s tradicemi je to tudíž stejné jako se vším ostatním - mohou být dobré nebo špatné, pravdivé nebo falešné.

Má-li tedy tradice plnit funkce výše zmíněné opory, jistoty a předávané moudrosti, nemůže nastupující generace přejímat od té předcházející všechny zvyky beze zbytku. Je třeba, aby v určitý okamžik vyhodnotila, do jaké míry jsou postoje obvyklé u minulých generací schopny uspokojovat soudobé potřeby člověka, převzala jen to, co je adekvátní podmínkám jejich současného života, a vyvinula si postupy vlastní. Nebudeme se prostě snažit chovat vlastní slepice, žijeme-li ve městě jen proto, že dříve měli všichni domácí vejce. Nakoupíme si je jako mnoho jiných, zaměříme se ovšem na jejich kvalitu a najdeme si spolehlivé dodavatele.


ZAPOJENÍ, ZODPOVĚDNOST

Jsme spoluzodpovědní za to, aby tradice žila a sloužila ke zlepšení života lidí. Neexistuje jeden návod, jak začlenit tradiční postupy a způsoby myšlení do současného životního stylu, ale návrat k tradiční stravě, drobným rodinným rituálům a domácím zvykům může být vhodným způsobem, jak do moderního života vrátit hodnoty, které našim dětem pomohou prožívat spokojený, naplněný a dlouhý život ve zdraví. A k tomu chce předáváním znalostí o léty prověřených způsobech stravování dlouhověkých národů v kombinaci s aktuálními poznatky vědy o výživě přispívat také Akademie léčivé výživy.