Převezměte zodpovědnost do vlastních rukou

Autor: Eva Leňová

Člověk, který se zajímá o dění kolem sebe, si nevyhnutelně začne klást otázky. Ptá se po důvodech, příčinách, souvislostech, ovšem následně i po významech a smyslu nejen věcí, ale i svého života jako takového. Velmi rychle si také uvědomí, že chce-li znát odpovědi, chce-li svůj život a následně i život kolem sebe měnit, bude muset začít od sebe. Nejen, že bude muset změnit svůj pohled, zvyky, názory a životní styl. Hlavně ale bude muset sám za sebe i svět kolem převzít zodpovědnost.


Jsou lidé, které může již samotné slovo zodpovědnost děsit. Stejně jako s jinými změnami, i tady to chce začít zlehka, pomalu, postupně a jednoduše. Zkuste si třeba položit otázku, komu že se to vlastně zodpovídám. Odpověď je přece tak jednoduchá: sobě samému. Já jsem tím, kdo se sám sebe ptá, jestli dělám věci správně, jestli dělám vždy vše, co je v mých silách a nejlépe jak umím, jestli si stojím sám za sebou a dělám to, v co věřím, a co mi přináší radost, jestli jsem dobrý člověk.


ZODPOVĚDNOST ZA SEBE A SVÉ ZDRAVÍ

Okamžik, kdy si uvědomíme, že za to, co se nám v životě děje, můžeme pouze my sami, nám na druhé straně přinese ohromnou úlevu. Získáváme tím totiž možnost věci změnit a nebýt závislý na rozhodnutí druhých. Přináší nám nejen svobodu vnější, tedy od něčeho - od nemoci, od stresu, od alergií, od léků. Ale hlavně svobodu vnitřní, tedy svobodu k něčemu - ke zdraví, ke štěstí, ke spokojenosti, lásce, radosti, životu. Převezmeme-li za sebe a své zdraví zodpovědnost, dostane se nám automaticky ohromné moci.

Jsem nemocný? To znamená, že nemám nad svým zdravím moc? Ale kdepak, jen já mám tu moc nemocný nebýt. Bolí mě něco? Mám přece tolik možností, jak s tím něco udělat. Můžu si zajít k odborníkům a zjistit, co by mohlo být příčinou mých bolestí. Dají mi nějaký lék "na bolest"? Můžu si přečíst, klidně i na internetu, k čemu mi ten lék bude. Utlumí bolest? To ale přece neznamená, že ji léčí. Nevadí, můžu hledat někoho, kdo mi s léčením pomůže. Poptám se známých, přečtu si o různých způsobech léčby, zajdu si na přednášku, mám tolik možností, jak zjistit to, co potřebuji.

Najdu si tedy někoho, kdo má k věcem jiný přístup a poskytne mi cenné rady, jak se bolesti zbavit. Nebo můžu zhubnout a tím odlehčit svému přetíženému organismu. Můžu víc cvičit, chodit ven a dodat tak tělu více kyslíku, přirozené pohybové energie i "hormonu radosti". Můžu začít užívat byliny nebo nějaké přírodní prostředky. Můžu se začít zajímat o výživu, změnit styl stravování, vaření, používat jiné a kvalitnější potraviny. Můžu se začít víc věnovat své psychice, svému nitru, duchovním záležitostem. Bolest totiž může mít příčiny "nefyzické", může se jednat vlastně o bolest duše.

To všechno můžu změnit, když budu chtít, když si uvědomím vlastní zodpovědnost a tím i vlastní moc. Že to není jednoduché? Ne, ale nemusí to být ani nijak složité. Nicméně si to vyžádá trochu času, přemýšlení, určitá rozhodnutí a po nich následující činy. Také to bude chtít vytrvat a najít odvahu, případně i najít si novou práci, přátele, zájmy nebo partnera. Ano, to všechno s sebou zodpovědnost za sebe sama nese. Ale jen díky ní se stávám plnohodnotným, vědomým a svobodným člověkem.


ZODPOVĚDNOST ZA VYUŽÍVÁNÍ A OBNOVU ZDROJŮ

Proč je to tak důležité? Protože každý z nás přímo či nepřímo ovlivňuje také své okolí a druhé lidi. I děti nejvíce vychováváme tím, jací jsme, a ne tím, co jim přikazujeme či zakazujeme. Jak jim chceme připravit skvělou budoucnost, když nás nebude zajímat, co se děje s naší planetou a se zdroji, které na ní máme k dispozici.

Naše civilizace nadspotřeby už dokázala vyčerpat půdu až do té míry, že potraviny, které z ní získáváme, neobsahují živiny, které bychom pro svůj zdravý život potřebovali. O úbytku minerálních zdrojů a zhoršování kvality ovzduší se celospolečensky diskutuje již od osmdesátých let dvacátého století, ale dodnes jezdí většina lidí denně do práce (zbytečně) autem, domy a provozní prostory se vytápějí na vysokou teplotu, aniž by byly odpovídajícím způsobem tepelně izolované a všichni jsme zvyklí si několikrát do roka doplnit šatník a koupit několik párů nových bot.

Ano, o vlastní zodpovědnosti je třeba uvažovat i ve věcech jako je vyhození starého pečiva, které je možné dát sousedům na chalupě nebo příbuzným, kteří chovají dobytek nebo do různých útulků či zoologické zahrady. Většinu kuchyňských zbytků lze kompostovat - směrnice o podpoře pro domovní kompostování ve městech již projednává i Evropská unie a různí aktivisté s ním dávno začali na svou pěst.

Zcela samostatnou kapitolu tvoří čistota a zdroje pitné vody. I když se v tomto ohledu již udělalo hodně, přece jen je na naší zodpovědnosti množství spotřebovávané vody a úroveň jejího znečišťování. Použití "bio" prostředků pro mytí i praní je přece jednoduché. A šetření vodou bychom měli mít přímo v buňkách, od svých předků, kteří si pro každý litr museli dojít ke studni nebo potoku. Není třeba se denně několikrát sprchovat a dokonce i Vivien Westwoodová říká, že se klidně koupe ve vaně po svém manželovi - tak jsme to přece donedávna dělávali také.

Omezení spotřeby potravin, zejména masa a masných výrobků, automaticky šetří životní prostředí, půdu i vodu. Dočteme se například, že na produkci jedné tuny hovězího se podle evropských vědců spotřebuje až osmnáct miliónů litrů vody. Tuna zeleniny žádá jen 380 tisíc litrů vody.

ZODPOVĚDNOST ZA VYTVÁŘENÍ KVALITY VLASTNÍHO ŽIVOTA

Dokud se budeme domnívat, že nad svým životem nemáme žádnou moc, že s tím, co se nám v životě děje a co se děje se společností a světem kolem nás, nedokážeme nic udělat, nebudeme sami sebou a nebudeme žít ani svůj vlastní život. Budeme žít tak, jak si to přejí druzí. Ti, kteří chceme, aby nás měli rádi, komu se chceme zavděčit. Ale i ti, kteří "to tady řídí" a domnívají se, že mohou o všem rozhodovat.

Myslíte, že jste jen malou částečkou ve velkém celku a že sami nic nezmůžete? Ale to přece není pravda. Vezměte si lidský organismus a naše buňky. Z jediné buňky, která se vymkne kontrole celku, může vzniknout rakovina, která zabije celý organismus. A jediná zdravá buňka může být počátkem hojení a nového růstu. Vědci již dnes hovoří o vypěstování celých orgánů z kmenové buňky. Jediná buňka, jedinec, zmůže opravdu mnoho.

Převzít zodpovědnost za svůj život, za zdraví své i své rodiny, za spokojenost a vlastní rozvoj v plnohodnotnou, vědomou a svobodnou lidskou bytost, není nijak snadné. Paradoxně je pravdou, že pozice oběti, postoj trpitele a situace nemocného, je vlastně hrozně pohodlná. Za vše mohou ti druzí a já svůj těžký úděl pouze trpně snáším. Zbavit se této výmluvy, vykročit směrem k vlastní zodpovědnosti, vyžaduje značný kus odvahy a odhodlání. Ale udělat to můžete jen a jen vy.